Videohry z FAMU: Pohádky, ekologie, technologie i dystopie. Zdarma si je můžete vyzkoušet i vy!

V katalogu platformy FAMU Films si můžete zdarma vyzkoušet devět videoher, vycházejících z řad studentstva herního designu. Všechny jsou tematicky i výtvarně odlišné, přesto je spojuje osobitá autorská řeč, provázanost mechanik s narativem a experimentování se zajetými videoherními žánry. Přístupné jsou i přes temnější témata takřka všem, včetně teprve začínajících hráčů a hráček.

Pražská FAMU roku 2021 otevřela Katedru herního designu, kterou je možné studovat v rámci magisterského programu (stejnou formou se dá studovat také na UTB ve Zlíně). Úzce spolupracuje i s ostatními katedrami, ať už jde o zvukovou, animovanou nebo scenáristickou tvorbu. Práce herního designéra totiž neznamená, že by jeho monitor neustále okupovalo množství řádků jedniček a nul a rozmanité programovací jazyky. Herní designér vymýšlí základní herní mechaniky, jednotlivé úrovně, propojuje gameplay s příběhem, navrhuje možné dramatické struktury a zkrátka se snaží videohře vdechnout život. 

Do katalogu platformy FAMU Films minulý měsíc přibyly nové ukázky od  studentů a studentek, kteří tvoří jak takzvané herni prototypy, kterými zakončují první ročníky studia, ale i komplexnější absolventské hry posledního druhého ročníku. Sedm titulů katedra na portálu publikovala již loni, teď k nim přibylo dalších jedenáct. Z celkového počtu osmnácti videoher si můžete o každé udělat základní obrázek díky traileru a synopsi a devět z nich si můžete také bezplatně stáhnout a zahrát. A právě na hratelnou devítku se detailněji a reflexivně podíváme, nicméně určitě doporučujeme zhlédnout i ostatní trailery, jež oplývají rozmanitými mechanikami a výtvarnými řešeními. Na některé z her pak třeba narazíte na nadcházejícím festivalu Anifilm, kde mají studentské hry v doprovodném programu bohaté zastoupení.

Hrátky s časem i útočící skříně

První pomyslná kategorie je tou nejvíce hravou a zároveň nejpřístupnější i pro mladší ročníky. Začarovaný čas od Petry Emmerové čerpá z klasických pohádkových tropů. Jste situováni do role čarodějnice, která své nadpřirozené schopnosti musí držet v tajnosti kvůli řádící inkvizici. Najednou však musí riskovat, jelikož její nejbližší kamarádka náhle onemocní. Pestrobarevně stylizovaná 2D animace připomíná obrázky pohádkových knížek a staví na základech klikací adventury. O akci tak vůbec nejde, na každé další rozhodnutí budete mít libovolné množství času, o to víc ale musíte přemýšlet a rozmýšlet různorodá východiska. K tomu, abyste zachránili chřadnoucí kamarádku, využijete kouzla, jež zapříčiní opakování stejného dne, dokud nedojtete k její a především i vaší spáse, jelikož každý krok bedlivě sledují pátrající inkvizitoři.

Herní mechaniky jsou tak pevně provázané s vaší memorizací, jelikož budete provádět několik možností a úkonů a k jednomu ze tří možných konců dojdete vlastní cestou. Můžete cestovat městem, každá změna lokace vás však bude stát jednu část dne. Jednotlivé postavy navíc mezi místy migrují, a v každou denní dobu tak narazíte na odlišné situace. K ruce vám bude samozřejmě magie, s níž jsou však provázané etické otázky. Hra tak i přes pohádkově stylizovanou kresbu ukazuje, že každá volba má svá úskalí. Nabízí i možnost s dětmi posléze zabřednout do historie čarodějnictví a odstrašujících mechanismů inkvizice, kterou ale ve hře po vzoru pohádkových motivů můžete polidštit a zahřát v ní dobré srdce.

Minimalistická, leč ve své jednoduchosti komplexní hra pak zprostředkovává informace skrze psané dialogy, které jsou česky lokalizované, ruchová stopa dotváří atmosféru okolí a emoce postav. V zacházení s časem nechává hráčům a hráčkám volnost a i přes případné dialogové nápovědy vás vybízí k seskládání vlastního narativu. Jde o čistokrevnou, nikoli však podbízivou a pitvořící se pohádkovou hru, s kterou si může každý dát na čas dle libosti. 

U další videohry už naopak čas vůbec nemáte. War on Wardrobes je půvabnou hříčkou, ve které jdete s 250 dolary do mamutího obchodu s domácími potřebami a nábytkem, jehož žlutomodré barvy jasně asociují slavný švédský řetězec, abyste si ve výprodeji koupili varnou konvici. Po nekonečném bloumání nikam nevedoucím obchodním domem se na vás začnou postupně sápat zlevněné židle, květináče i skříně. Musíte se dát na útěk a bránit se všemi možnými způsoby.

Autorka Tereza Kotěšovcová chytře variuje žánr stříleček. Místo ukazatele životů vám při střetu s protivníky mizí peníze, místo kulek střílíte hřebíky, kterými nemilosrdně srážíte hodnotu dotěrných produktů. Plynule a dynamicky běžící titul explicitně ztělesňuje dotírající svět reklamy a všudypřítomných slev, které nás při návštěvě obchodu nenechají odejít s nedotčeným bankovním kontem. Křiklavě svítícím slevovým letákům se tak můžete, alespoň tady, od srdce a bez výčitek pomstít. V budovaném světě jste jediným člověkem a položkami přehlcený prostor vytváří stísňující zážitek, připomínající kdejaké survival subžánry, jako například krvavou sérii Dead Rising, v níž v opuštěném obchoďáku brutálními způsoby a bizarním inventářem odrážíte hrnoucí se vlny zombie.

Obdobnou hravostí, tentokrát v retro hávu, vyniká i První turnus Mikoláše Fišera. Hra stylisticky imituje herní konzoli Game Boy, včetně signifikantního zeleného displeje. Převtělíte se do role dospívajícího chlapce, kterého rodiče odvezou na jeho první letní tábor. Simplifikovaná stylizace světa využívá půvabně naivních modelů a rozmanité typologie ostatních táborníků, jejichž vlastnosti vykresluje díky záměrně přehnaným modelům. Hlavní vedoucí se tyčí až ke stropu stanu, raubíři jsou zase mohutní. Česky lokalizované dialogy a popisky pracují s ironií a nadsázkou, což podtrhuje chytlavá ústřední melodie. Skrze jednodušší či těžší úkony budete sbírat bobříky, dodržovat denní režim, potýkat se s vysměvačnou partou i nočními můrami, kterých se na táboře díky zocelení zbavíte. Hra i díky vizuálnímu retro nejlépe funguje jako nostalgický výlet do dětství, i soudobé děti však naleznou známé motivy a podobnosti s jakýmkoli kolektivem. Nutno podotknout, že aktuální verze herního prototypu je zatížena řadou technických chyb bránících v pokroku, jež snad autor do budoucna opraví, vtahujícího titulu by byla škoda.

Rodinné divadlo, umírající planeta a zlatá horečka

Výtvarně a mechanicky minimalistické je i Obědárium, kde se snažíte u rodinného oběda v několika krocích nerozhádat rodinu. Martin Hromádka hru situuje na divadelní prkna, kde máte pomyslnou roli režiséra. Máte možnost posadit členy rodiny ke stolu dle libosti a každá volba přináší jinou dialogovou možnost, přičemž rozesazení po každém potvrzeném kroku musíte měnit. Vybíráte konkrétní otázky a odpovědi u jednotlivých členů a musíte hledat balanc mezi upřímností, přetvářkou a pomlouváním ostatních. Bodová světla barevně ilustrují, v jaké náladě postavy po vašich volbách jsou, a indikují, kdo má k opuštění tabule nejblíže. Titul tak skýtá rozmanité množství možností a vysokou míru opakovaného hraní. Ukazuje, že neexistuje nic jako správný názor, na kterém by se každý shodl. Během pěti chodů vykresluje generační neporozumění a komplikované hledání cesty k rodinnému souznění, s čímž se může každý z nás ztotožnit. Divadelní prostředí zároveň zdůrazňuje, jak každý z nás někdy musí hrát, předstírat a brát na sebe masku jiných názorů, abychom se případně vyhnuli nepříjemné konfrontaci.

Aktuálně mezinárodně nejoceňovanější hrou z kolekce je Planetka autorky Terezy Kotěšovcové, která se laděním i výtvarným zpracováním od její “ikeácké střílečky” diametrálně liší. Hra se dostala do výběrů šesti finalistů prestižního Independent Games festivalu, ceny se rozdají za měsíc. Hra pracuje s konceptem strategie v reálném čase. Jste omezeni na výjev kreslené planetky, na níž budujete ekosystém a staráte se o pěstování rostlin. Velmi záhy však planetu začnou okupovat přilétající lidé, kteří se stále modernějšími nástroji těží a ohrožují její existenci. Těžba vytváří mohutné praskliny, jež se přibližují k zářícímu jádru, bez jehož funkce ekosystém zanikne. S pomocí přírodních sil a mraků tak odrážíte vesmírné kolonizátory, kterých je těžké se zbavit. Gameplay s přibývající herní dobou působí jako boj s větrnými mlýny, neustále zachraňujete rostliny, jejichž přirozené prostředí umírá. Učíte se pracovat s jednotlivými mechanikami a hledáte si vlastní systém, jenž můžete při otevřené míře opakovaného hraní variovat a zkoušet.

Do westernového prostředí s nádechem zlaté horečky se noří There’ll Be Gold Venduly Burešové. Takzvaný walking simulator, kde jde především o atmosféru, kterou vstřebáváte skrze procházení prostředím a odhalováním narativu, staví na konceptu nespolehlivého vypravěče a rozsáhlých retrospektivách. Protagonista přijíždí do temných lesů v horách, aby společně se starším průvodcem nalezl zlatou žílu. Atmosféra i rozložení sil mezi dvěma muži připomíná klasický snímek Poklad na Sierra Madre z roku 1948. Herní prostředí je tajemné, opředené mysteriózní atmosférou. Starý průvodce je pochybné morálky a postupně od něj začnete získávat informace o podivném místě. Spoléháte se pouze na jeho vyprávění a nevíte, kdy mluví pravdu a kdy ne. Při rozsáhlých textových dialozích máte možnost volit odpovědi a je na vás, zda na průvodcovu hru přistoupíte.

Posléze objevujete příběhy ostatních lidí, kteří jsou s prostředím spjatí, a zároveň hrajete i za ně. Simplifikovaná stylizace, kdy postavy nemají mimiku a nevidíme jim do tváře, podtrhuje nejednoznačnost. Výtvarná řešení navíc asociují hry odlehčenějšího žánru, což je v přímém kontrastu s podvratným vyprávěním a temným tématem. Hra na malé ploše rozvětvuje motivy chamtivosti, lidského zla, utopické představy o šťastném životě zajištěném zlatem a tíhy svědomí.

Technologická dystopie

S principem zrádného průvodce pracuje také satiricky kousavá Yes, Serena. Autor Kryštof Ježek vás vystaví časově neukotvené dystopii, kdy váš život řídí domácí zařízení variující produkt Alexa. V pohledu první osoby se probouzíte a dostáváte balík. Vybalené zařízení Serena ihned začíná diktovat ve snaze zlepšit efektivitu domácích prací. Dostáváte headset, který vám neustále připomíná úkoly a měří čas jejich provedení. Proti příkazům se nemůžete bránit a nezbývá vám nic jiného, než se je v absurdně krátkých časech snažit plnit. Od skládání povalujícího se špinavého prádla, po přípravu nutričně výživné večeře. Hra upozorňuje na tendenci ke zvyšování rychlosti ve společnosti, kde na prvním místě stojí výkon. Každý člověk se má přiblížit pomyslné technologické dokonalosti strojů. Individualita je potlačena a jediné měřítko je efektivita. S obdobným smýšlením jsme denně konfrontováni na sociálních sítích. Yes, Serena současnou situaci vyhání do extrémů a dává na odiv nebezpečí digitální éry. 

V obdobném ladění se nese také Little Delivery Robot Petry Emmerové. Zprvu bezstarostný název vás rychle pouští do role rozvážkového robota, ocitajícího se v časoprostorové a dystopické prázdnotě. Z fikčního světa jsou vysáté barvy, zůstává jen černá, bílá a prošedlá paleta. Ze světa zmizely barvy. Začínáte jako produkt stabilní firmy a vybíráte si různorodé zakázky. Ty k jednotlivým lidem rozvážíte do izolovaných obřích bytů, svou strukturou připomínajících laboratoř pro pokusná zvířata. Kvůli špatné společenské situaci nikdo nevychází ven, světem totiž hýbe nebezpečí drog a vysoká kriminalita.

Skrze zpravodajství se dozvídáte o turbulentních změnách. Během krátkého času se mění politické struktury a především přichází absolutní prohibice, která vede k bujení černého trhu a ještě horší společenské situaci. Záhy přijdete o svého zaměstnavatele, jenž zkrachoval. Jako robot jste tak odkázáni jen na sebe a zakázky přijímají na základě vlastního uvážení. Potýkáte se s existenčním problémem, pokud nevyděláte dost peněz, dojde vám palivo a váš systém se vypne. Můžete tak riskovat dovážením drog z černého trhu a čelit odchycení robotí policií, nebo rozvážet legální věci za menší sumu. I u nich ale svítí důrazné ale, svět není černobílý. Čelíte morálním otázkám a přemítáte nad tím, zda robot může cítit. Vyzrálý a vrstevnatý titul vás v obrovsky vyprázdněném prostoru konfrontuje s úskalími politických represí a rapidních společenských změn ve světě, kde lidskou práci nahradili roboti. Společnost je redukována na pomyslné laboratorní myši, žijící v izolaci a propadající bezvýchodnosti.

Naopak paralely mezi minulostí a současností hledá The Other Game Lucie Formánkové. Hra potvrzuje absurditu patriarchátu a skrze stylizaci do starého systému Windows 98 ukazuje konzervativní prostředí, v němž jste jakožto nově příchozí zaměstnankyně nucena vyplnit dotazník týkající se bezpečnosti na pracovišti. Jakožto žena jste totiž hrozbou pro mužské kolegy. Dočkáte se tak absurdních otázek, na které neexistuje správná odpověď. Čelíte odpornému sociálnímu konstruktu a počítačový systém se začne posléze rozkládat a plnit errory, stejně jako rigidní smýšlení o světě. Explicitně adresná a jasná zpráva kritizuje utažená pravidla korporátů a ukazuje, že ačkoli jsme se v otázce rovnoprávnosti žen a mužů trochu posunuli, stále jsme ideálnímu stavu, pokud nějaký vůbec existuje, ještě hodně vzdálení a mezi pohlavími je hluboká propast.

Všechny představené hry vynikají osobitou řečí autorstva a jejich forma, mechaniky a stylizace jsou pevně provázané s tématem. Ukazují, že rozvoj herního designu u nás má ohromný smysl, i to, že videohry nemusí být jen pouhým eskapismem. Zábava, autorský vklad a vrstevnatá témata s přesahem nemusí být v rozporu. A často to nejvíce dokazují právě tyto malé velké videoherní tituly, jež je mimo záři reflektorů radost objevovat.

Zmiňované videohry k bezplatnému stažení najdete v katalogu pod tímto odkazem: https://famufilms.cz/categories/herni-design