Seriál pro rodiče: Zkuste filmové středy a nebojte se Chaplina

V čem spočívá správný výběr filmů pro děti? A existuje vůbec nějaký snadný a ověřený způsob volby dětských filmů? To jsou jistě otázky, které si klade mnoho rodičů. Dnešní doba je totiž audiovizuálním obsahem naprosto přehlcená. Filmy a seriály pro děti je možné najít na nejrozličnějších streamovacích platformách – Disney+, Netflix nebo třeba HBO Max… a pokud má dítě přístup k chytrému telefonu, stává se nabídka de facto nekonečnou: Youtube, Instagram či TikTok nabízejí ještě další zcela specifické audiovizuální obsahy. Výběr je opravdu veliký a nepřehledný a pro rodiče snad možná často  i stresující. Existuje několik kritérií, které orientaci v bezbřehé nabídce alespoň trochu zpřehlední. Napovědět může mimo jiné doporučený věk (takové filtrování umožňuje mimo jiné i naše databáze filmů, pozn. red.), lákavá anotace, líbivý úvodní obrázek, požadavek dítěte, zájem rodiče či cizí doporučení. Avšak i přes pečlivý výběr… ne každý film musí nutně vyústit do očekávaného ponaučení či mít sám o sobě bez ponaučeného rodiče, který s dítětem právě shlédnutý snímek rozebere, pro dítě vzdělávací potenciál. Důležité je zakončit filmový zážitek smysluplně, nejlépe rozpravou mezi rodičem a dítětem. Díky takové diskuzi obohatí rodič pro dítě film o další rozměr. 

Jak už ale možná z vlastní zkušenosti tušíte, někdy musí rodičovské očekávání, jaký film vůbec vybrat (stejně jako i  vlastní úsudek o tom nejoblíbenějším a „mami, tati, tom úplně nejlepším“ filmu) ustoupit stranou. Na řadu pak často přijde totální odevzdání se dětskému přání jít do kina třeba na líbivou Tlapkovou patrolu. Jak ale může rodič přemožený dětským naléháním i z banálního kresleného filmu o psech s jednoduchou zápletkou vytvořit nakonec hodnotný obsah, který bude děti vzdělávat a který bude stimulovat jejich kritické myšlení?

Filmový deníček a Charlie Chaplin

Nejlepší je, zapojit dítě už do výběru konkrétního filmu. Nachystejte si tři možné filmy, jejich obsah (plot), třeba i zajímavost nebo trailer, vynechejte poutací obrázek – kreslený hroch a lev v plavkách jsou sice vtipní, ale nic nám o filmu neprozradí. Nechte dítě, ať si vybere samo, který film ho v tu danou chvíli zaujme nejvíc nejen obsahově, ale i svou formou. Netlačte na něj a nepodsouvejte mu váš názor. Při výběru mu předejte zodpovědnost, dítě se pak bude cítit důležitěji, a o to více bude film vnímat. Po shlédnutí filmu přichází na řadu diskuze o tom, co dítě právě vidělo. Budujte jeho kritické a logické myšlení po malých krocích a veďte ho, aby bylo schopné si zpětně uvědomit, co vidělo. Ptejte se a otázky směřujte nejen na hlavní myšlenku filmu, ale zkuste najít oslí můstek k jeho vlastní prožité zkušenosti. Své postřehy a zážitky z filmu si pak dítě může přenést do svého filmového deníčku. Větší dítě to zvládne samo, menší s vaší pomocí. Do deníčku si ke každému filmu může lepit nálepky, malovat, hodnotit film hvězdičkami, psát si, co se mu nejvíc líbilo a celkově rozvíjet vlastní i dětskou představivost a kreativní myšlení.

Udělejte ze sledování filmů rodinnou událost, na kterou se děti budou těšit. Naplánujte si společně pravidelná promítání (zaveďte třeba filmové středy) a získejte tak nový způsob, jak s dětmi trávit čas. Pokud stále tápete ve výběru filmů, začněte klidně i od počátků kinematografie. Správně naservírovaný Chaplin může děti zaujmout stejně jako již zmíněný animovaný snímek Tlapková patrola.

Na závěr příklad z praxe. Se skupinkou dětí ve věku od čtyř do šesti let jsme si povídali o prvních filmových počinech a lákali je na sto třicet let starou tvorbu. Krátkometrážní francouzská groteska Pokropený kropič z roku 1895 děti velmi zaujala, smály se a snímek si chtěly pouštět stále dokola. Pak přišla na řadu Mélièsova čtrnáctiminutová Cesta na Měsíc, tu sledovaly s úžasem, komentovaly, co vidí a s výkřiky reagovaly na vývoj děje. Nakonec nesměli chybět ani slavní komici éry němého filmu se svými groteskami – Buster Keaton, Harold Lloyd a samozřejmě i Charlie Chaplin. Při každé ukázce byly děti zasvěceny do příběhu a následně vybídnuty, aby popisovaly, co zrovna postavy dělají, proč to dělají a jak si myslí, že by to mohlo skončit. Děti neměly problém chápat sto let starý humor, nevadila jim ani kvalita filmů, ani to, že jsou černobílé a němé. Další den chtěly krátkometrážní grotesky pouštět znovu a znovu.

Obecný návod na výběr kvalitního dětské filmu sice neexistuje. Obecně lze ale určitě konstatovat, že každý audiovizuální obsah má pro děti vzdělávací potenciál. Pokud snímek nenabízí dostatečné vzdělávací stimuly sám o sobě, bude výchovný podle toho, jak k jeho projekci přistoupí rodič a jak kvalitní rozhovor s dítětem o filmu povede.

Autorka je členkou redakce a také učí v mateřské školce.