Rozhovor s Markétou Vondráškovou: Jak vznikala metodika filmové výchovy?

Markéta Vondrášková je lektorka filmové výchovy a programová ředitelka Pražského filmového kufru. Organizuje programy pro školy, workshopy, dílny, vzdělávací akce. A společně s Lucií Hlavicovou sestavila metodiku filmové a audiovizuální výchovy, kterou si nyní můžete stáhnout nebo “prolistovat” na stránkách filmvýchovy. 

Ahoj Markéto, řekni našim čtenářům a čtenářkám, jak metodika vznikla a kdo se na ní podílel.

Předcházel tomu takový průzkum, jak filmovou výchovu používají lidé v praxi – ať učitelé či lektoři. A v rámci výzkumu jsem byla oslovena i já. Protože mám praxi od mateřské školky, přes základní školu a kroužky, tak mě Lucka (Lucie Hlavicová – předsedkyně AsFAV) vyzvala, abych s ní zkusila celý koncept vymyslet. Takže celé metodice předcházel tento průzkum, který byl hlavním důvodem, proč se to celé rozběhlo. Mělo se zjistit, jak na různých typech škol a s různě starými dětmi filmová výchova v praxi vypadá. Spolu s Luckou jsme vymyslely koncept, jak to uchopit, zda to rozdělit na části například Jak vzdělávat filmem nebo Jak vést k filmu. 

Jak byla metodika financována?

Odborným garantem byl NIPOS a vznikla v rámci onoho výzkumného projektu financovaného Ministerstvem kultury. Nám šlo o to, abychom se odlišili od FILMOUKY. Metodika vznikala paralelně s FILMOUKOU, která je odbornou knihou, zatímco metodika je spíš praktická příručka. 

Když mluvíš o FILMOUCE, můžeme pedagogům a pedagožkám přiblížit, že FILMOUKA je širší průvodce i pro rodiče a pro děti, zatímco metodika je zaměřena hlavně pro pedagogy. 

Ano, FILMOUKA je kniha, která se dá používat hlavně na prohlížení, inspiraci, čtení, zatímco metodika je plná konkrétních příkladů, jaké programy používat a jsou to mnohem praktičtější informace hlavně pro pedagogy. 

Co určitě bude pedagogy a pedagožky, kteří o filmové výchově zatím neslyšeli a neví, jak ji aplikovat do svých hodin, zajímat – metodika totiž není jen o filmové výchově, ale je i o tom, jak pracovat s filmovou výchovou napříč obory. Můžeš tohle téma více rozvést? 

Ano, je to pojaté tak, že vzdělávání skrze film, ať už se na něj dívám, nebo s ním prakticky pracuji, nebo ho vytvářím, se dá použít v propojení s různými předměty na školách a v různých vzdělávacích institucích. Můžeme v příručce najít odkazy, jak lze využít filmovou výchovu ve výtvarné výchově, historii, občanské výchově nebo v rámci mateřských škol. Ten záběr je co nejširší, aby učitelé a učitelky pochopili, že film je skvělý nástroj ke vzdělávání, že jim to může usnadnit práci v tématu, v projektu a pro děti je to srozumitelná a dobrá forma učení se.  

Ano, není jen pro základní a střední školy, ale i pro mateřské školy. Akorát je pro většinu učitelů a učitelek mateřských škol podle mě obtížné se k metodice vůbec dostat, pokud sami nebádají a nezajímají se o tohle téma. Zajímalo by mě, zda nabízíte i nějaké semináře, jak s metodikou pracovat, praktické ukázky pro učitele, pro školy. 

Já jsem vnímala práci na metodice i z pohledu Pražského filmového kufru, protože tam se setkávám s filmy od dětí od 5 let až po středoškoláky. Takže je to pro mě takový důkaz, že pro ty děti je film nejen skvělou hravou formou tvorby, ale také přirozený jazyk sebevyjádření a hraní. A já tu zkušenost zrovna mám, protože aktuálně pracuji ve školce s dětmi a tam to funguje jako forma hry. Když pracujeme s nějakým tématem, tak vlastně k němu vytváříme obrázky, něco vyrábíme, děláme dramatické výstupy, hrajeme divadlo nebo to uzavřeme tím, že natočíme krátký film. Teď se třeba učíme o hmyzu, tak máme v plánu probouzet hmyz pod zemí – rozhýbat larvy apod. Tímto se dětí učí jen rozhýbat obraz, není to o tom, že by vymýšlely nějaké příběhy. Dá se to uchopit i v dalších předmětech základních a středních škol a určitě jsou různé možnosti. Samozřejmě by nebylo od věci seznámit učitele, jak různé programy používat, protože k tomu není potřeba skoro nic. V té metodice je to popsané, jak si to časově pojmout (malé děti udrží pozornost při tvorbě třeba jen 10 min), jak to prakticky udělat, jaký foťák použít apod. Učitel postprodukci udělá už sám. Takže praktický seminář by určitě byl možný, ale v té metodice je to skvěle vysvětlené. 

Máme metodiku, techniku, to už je základ, ale co by dále pedagogy a pedagožky mohlo zajímat – kde sehnat filmy, kde sehnat metodické materiály, aplikace apod. Těch doporučených filmů je v metodice strašně moc. Jak se tedy k nim dostat legální cestou?

Napadá mě Pražský filmový kufr, který má archiv přes 2000 filmů. Je to aktuálně hromada filmů rozdělených podle žánrů a ročníků a těžko se v tom hledá. Teď chystáme paralelní web, kde by už byla i metodika a vybrané filmy, které jsou vhodné jako inspirace a také popis, jak s nimi pracovat. Ale to je teprve ve fázi příprav. V tuto chvíli je možné zdarma svobodně používat archív Pražského filmového kufru. Výhoda je v tom, že se jedná o filmy pro děti, které tvořily děti. Takže je to pro děti uchopitelnější, než když se jim pouští profesionální filmy, byť určeny jejich věku. Děti velmi dobře vnímají filmy jiných dětí. A i pro ty učitele to může být výhodné, protože si uvědomí, že tam nejde o čistě technické provedení, ale o přístupnost. S důvěrou tak mohou zkusit nechat děti hrát si s těmito filmy. Co se týče techniky, tak pro animovaný film pro začátek stačí obyčejný fotoaparát nebo tablet, stativ, a to je prozatím dostačující. Nějaká vhodná lokace se vždy najde. Potom programy jsou v metodice také doporučené. Jsou doporučené animační programy, které záběry umí poskládat do smyčky. Nebo lze pracovat v Adobe Premiere, ale tam se předpokládá, že by s tím učitel nebo učitelka už měli trochu umět – vědět, jak fotky zmenšit, jak je poskládat. To může být samozřejmě skvělá zkušenost i pro učitele. Spojit se mohou pedagogové a pedagožky i se mnou. Já často chodím do škol a pomáhám učitelům a učitelkám. Vysvětluji jim, co k tvorbě s dětmi potřebují, jak se dostat od scénáře a námětu až k postprodukci. Tohle lze určitě domluvit. V budoucnu chystáme semináře pro učitele a učitelky, jen to ještě nechci slibovat. Zatím jsme to zkusili na FEST DNI Pražského filmového kufru a pro velký úspěch to chceme opakovat v průběhu roku. Něco podobného dělá i Aeroškola, Free Cinema a další, takže se učitelé a učitelky mohou v tomto směru dovzdělat. Výběr je podle mě široký. 

OKÝNKO

CO JE METODIKA A KDE JI NAJDU:

Certifikovaná metodika Filmové/audiovizuální výchovy, publikovaná pod názvem „Cesta do světa pohyblivých obrazů”, je jedním ze dvou klíčových výstupů výzkumu „Metodika a praxe audiovizuální výchovy pro učitele a lektory”, který byl realizován v letech 2021–2023 Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) ve spolupráci s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV).

Metodika oboru byla koncipována jako komplexní shrnutí metod, přístupů a dobré praxe v oboru FAV, které reflektuje domácí i zahraniční trendy a zkušenosti. Autorky Lucie Hlavicová a Markéta Vondrášková ve spolupráci s dalšími autory připravily brevíř metod, které jsou v oblasti dlouhodobě využívány a aktualizovány. Metodika je zpracována jako praktický průvodce metodami, které jsou vhodné jak v rámci formálního vzdělávání, tak v rámci neformálního vzdělávání a volnočasových aktivit.

Více zde. 

foto: Františka Bakošová, Pražský filmový kufr