O čem a jak tvoří nejmladší generace filmy? A jak přemýšlí nad audiovizí?

V půlce června proběhla přehlídka České vize. Jednou z prezentovaných sekcí byla i soutěž Malé vize, představující filmovou tvorbu těch nejmladších a vyrůstajících. Rozmanitá a konvencemi nesvázaná díla nabídla výběr animací, dokumentů a hraných filmů. Měli jsme možnost se s několika tvůrci a tvůrkyněmi pobavit o tom, jak tvoří a jak audiovizi vnímají.

Sekci Malé vize tvoří výběr filmů ze soutěží a přehlídek Pražský filmový kufr, Animánie, Zlaté slunce a Juniorfilm. Jde o filmy amatérské, do výběru nejsou zahrnovány ani filmy studentské. Vznikají v různorodých podmínkách. Ať už se děti rozhodnou točit na vlastní pěst, s partou kamarádů, s rodiči, případně v rámci kroužků, které jsou lektorovány filmovými odborníky a odbornicemi. Kde děti přicházejí na náměty? Jedna z mladších účastnic říká ,,Nápady na videa mě napadají pořád. Při jídle, při procházce, ale nejčastěji při hraní v družině. S kamarádama si na něco hrajeme a pak to chceme i natočit”. Její kamarád dodává ,,Často mě napadne upravovat nějakou pohádku nebo video co jsem viděl podle sebe. Chci si to upravit a natočit tak, aby se mi to víc líbilo a mohl jsem tvořit s kamarádama”.

,,S nastavením kamery mi pomáhala maminka, teď už umím natáčet sám” dodává a plynule přecházíme k procesu tvorby. ,,Většinou nás natáčí třeba pět, natáčím po škole a o víkendu, jednou jsme točili i o přestávce ve škole. Nejdříve si řekneme, kdo bude co hrát. Já točím a zároveň hraju. Kamarádům řeknu, co se bude dít a co mají říct. Když je hotovo, pustíme si společně co jsme natočili a já to pak doma na počítači dávám za sebe.”. Když jsem se ptal, co jej na natáčení láká nejvíce, odpověděl, že samotný výsledek, který s kamarády sdílí a posléze o něm diskutují. Natáčením by se ale prý v budoucnu živit nechtěl, protože se tím údajně nedá vydělat moc peněz.

Tvorba pod vedením lektorstva vzniká trochu odlišně. Děti mají k dispozici filmařské zázemí, techniku a během kurzů si osvojí základy filmové řeči. Zároveň jde o trochu starší děti, pohybující se nad hranicí 10 let. ,,K lektorce přijdeme s nápadem, co bychom rádi točili. Většinou nás ho vymýšlí víc. Potom o příběhu společně debatujeme a tvoříme jej, lektorka nám k němu dává připomínky. Nejvíce nám pak pomáhá s kamerou, svícením a zvukem, ale máme velkou svobodu v tom co a jak chceme točit. Pokud to můžu zjednodušit, pomáhá nám spíš s tou technikou hlavně. Náš kamarád už ale stříhá dobře sám a u počítače tolik pomoc nepotřebuje. Lektoři jsou spíš naši kamarádi a tvoří film s námi, než aby ho dělali za nás nebo nám rozkazovali”, říká jedna z účastnic, které je 13 let.

Zajímalo mě, jestli viděla i filmy mladších tvůrců a tvůrkyň a co na ně říkala. ,,Jsou jiné, ale zároveň své. Líbí se mi, že moc neřeší techniku a soustředí se spíš na tu zábavu a samotné hraní. Nejvíc se mi ale líbila animovaná tvorba. Ta je roztomilá a není na ni poznat tolik technických chyb”. Animace je četně zastoupená a skutečně patří k tomu nejsvobodnějšímu a nejkreativnějšímu, co lze v rámci této tvorby zažít. 

Je jedno, zda chcete točit o hladovém balvanu, nezbedných princeznách, jednorožcích nebo se rozhodnete zpracovat populární subžánr anidoků. Jedním z takových je i například titul Ma bisteren, jenž půvabně malovanou ploškovou animací dokresluje vzpomínky romského muže, vzpomínajícího na své dětství a boj za uctění romského holokaustu. Z filmu je cítit poctivá kolektivní, kdy každý z tvůrců a tvůrkyň animoval vlastní část. Výsledkem je kolážovitě vtahující a energický tvar, jenž atraktivně kloubí individuální osudy na pozadí velkých dějin.

Plošková animace je dominující, výtvarná řešení jsou však různorodá. Ptal jsem se jednoho z animátorů, která forma sedí nejvíce jemu. “Nejčastěji kreslím pastelkama. Baví mě, že nejsou tak výrazné a plné jako fixy nebo vodovky. Když se spletu, můžu to snadněji opravit. Navíc to má takovej fajnovej vibe, jakoby punkovej. Líbí se mi, že je to takový nedokonalý a je vidět, že to dělal člověk a ne počítač. Animuju normálně přes telefon, mám stojan a fotím fotku po fotce. Někdy mě ta pečlivost přestane bavit, tak udělám vtip z toho, že ty postavičky skáčou a pohybujou se divně”.

Do nesvázané a lehce punkové animace se propisuje i internetová kultura. Jako například ve snímku Backrooms, kde autoři představují internetový fenomén z instagramu, kdy generovaná videa mají asociovat nostalgicky nepříjemné vzpomínky na místa, na nichž jsme nikdy nebyli, ale působí, jako bychom je dobře znali. Tuto estetiku přetváří do simplifikované ploškové animace a ukazují, jak v této “backroom” přežít. Vše doprovází hlas generovaný umělou inteligencí. Je vidět i fascinace sci-fi videohrami, jako například u Alien Protocol, ztvárňujícím vesmírnou podívanou a množství bitek.

Ptal jsem se tvůrců a tvůrkyň také na to, jaký audiovizuální obsah vyhledávají. Úplně nejmladší zmiňují YouTube, kde sledují animovaná videa a youtubery a youtuberky, v živé paměti mají stále ještě večerníčky. V kině byli naposledy na Garfieldovi. Starší kluci mají rádi mobilní i počítačové hry, především kompetitivní a online, jako Fortnite nebo League of Legends. Ze seriálů je baví Rick a Morty a Simpsonovi, které navzdory streamingu stále sledují v lineární vysílání. Starší holky na mobilu hrály například příběhovou adventuru Life is Strange, kde má hráč či hráčka možnost svými volbami přímo ovlivňovat příběh. Sledují na Netflixu kultovní Přátelé, gotickou Wednesday a tabu bočící Sex Education. Starší kluci a holky do kin pravidelně nechodí, jelikož je na filmy, které chtějí vidět, kvůli věkovému omezení nepustí.

Dětská tvorba je půvabným světem, realizovaným z čisté radosti a potřeby tvořit. Právě díky tomu, že vzniká takřka mimo jakékoli struktury, je tolik svěží a nápaditá. Technické nedostatky využívá ve svůj prospěch a vyzařuje z ní čistá autenticita. Dotazování se shodují na tom, že točení a filmy jsou pro ně především komunitním zážitkem. Možnost potkat se na přehlídce je prý skvělá a budou se rádi vracet. Nepanuje mezi nimi konkurence, rádi si poradí, sdílejí tipy a ať už jde o kratičké hříčky, jako je například filmová ilustrace jednoduchých básniček, nebo o rozmáchlý válečný film plný počítačových efektů, dávají do něj vše a užívají si samotný proces. Jednoznačným pojítkem mladších a starších je možnost se umělecky vyjádřit a tuto vášeň sdílet s ostatními, jakkoli nad audiovizí jako uměním spíše nepřemýšlí.

foto zdroj: České vize, Jana Mašková