Koulukino: Rozcestník na cestě za filmovým vzděláním ve Finsku

Aneta Kohoutová

3. 12. 2022

Finská asociace Koulukino (anglický překládáno jako School Cinema Association, česky Asociace pro film do škol) má jednoduchý a jasný princip: film patří do škol a co nejvíce žáků by mělo mít možnost filmy nejen vidět, ale i o nich diskutovat. Jak mezi sebou, tak s profesionály. Instituce byla založena v roce 2001 a patří mezi vlajkové lodě filmové výchovy ve Finsku. Tento článek je součástí výzkumného záměru monitoringu příkladů dobré praxe v Evropě projektu Posílení oboru filmová a audiovizuální výchova v ČR, který je realizován v rámci Programu Kultura financovaného z Fondů EHP 2014-2021. Jedná se o jednu z osmi připravovaných studií zaměřených na vybrané evropské země.

Koulukino je nevládní a nezisková organizace fungující již dvacet let, z velké části je financovaná finským Ministerstvem pro kulturu a školství. Zakládajícími členy jsou nevládní subjekty, které jsou spojené s filmovým průmyslem jako například členové distribučních společností či samotní filmaři a jiní profesionálové z filmové branže. Ačkoliv sídlí Koulukino v Helsinkách, jeho působnost je celonárodní. Filmy i metodické materiály šíří hlavně online a proto jsou bezplatně dostupné v celém Finsku.

Členové Koulukino

Suomen Filmikamari – Finská filmová komora, klíčová instituce filmového průmyslu, Suomen elokuva teatteri liitto – Asociace provozovatelů finských kin
Suomen elokuvatoimistojen liitto – Asociace filmových distributorů

Součástí hlavní činnosti organizace Koulukino patří tvorba a distribuce výukových materiálů pro podporu pedagogů. Ty se týkají buď konkrétního filmu a nebo si kladou za cíl zmapovat nějaký obecný aspekt, kterým se snímek zabývá. Materiály jsou rozdělené dle věkových skupin od předškolního věku až po vyšší sekundární vzdělání. Účelem těchto materiálů je pak je podnítit hlubší diskusi o filmech a zlepšit filmovou gramotnost a podporovat filmový zážitek.

Způsob, jakým je k filmovým materiálů přistupováno, se liší v závislosti na cílové skupině a tématu. Filmy a výukové materiály lze použít například jako nástroj pro nácvik vyhledávání informací nebo třeba pro rozvoj skupinové práce či emočních dovedností. Materiály, které jsou koncipované jako diskusní cvičení povzbuzují studenty k přemýšlení a argumentaci. V učebních materiálech je rovněž spoustu písemných a analytických úkolů, stejně tak jako různých cvičení souvisejících s uměním, hudbou a sportem (to se týká především předškoláků a pohybových aktivit).

*Koulukino (zdroj: Facebook organizace)*

Koulukino považuje film za vhodný nástroj pro učení, jenž je založen na konkrétních fenoménech, díky nimž je možné zkoumat témata, která se objevují i v rámci výuky. Nabízené materiály navíc pokrývají základy filmového vyprávění a filmové kultury, od úhlů pohledu kamery až po filmovou kritiku. Na celém konceptu výukových materiálů se podílelo mnoho odborníků z různých oblastí v návaznosti na obsah filmu. Většinou se jedná o profesionály z oborů jako sociologie, politologie, práva nebo žurnalistiky. Kromě toho na materiálech pracovali i samotní učitelé.

Výběr filmu

Na webu Koulukina se učitelé (případně široká veřejnost) dostanou do filmové databáze. Zde si mohou vybrat ze stovky filmů, které lze filtrovat podle věku studentů, daného předmětu či země původu snímku. Na videotéce jsou filmy domácí i zahraniční, animované i dokumentární. Početněji zastoupeny jsou novější filmy (od roku 2000 dál) narazíme tu ale třeba i na noirový snímek Carola Reeda Třetí muž (1949) nebo Diktátor (1940) Charlieho Chaplina.

Po rozkliknutí konkrétního snímku se pedagog ocitne na další stránce s trailerem a krátkou synopsí vybraného filmu a věkovým doporučení. V pravém panelu se nachází další nabídka, která zahrnuje profil režiséra, filmové prostředky a postupy, intertextuální odkazy, kulturní a společenské čtení filmu a odkazy na další články a problematiku vyplývající z daného díla.

Každá z výše uvedených položek obsahuje poutavé, avšak ne příliš dlouhé čtení zakončené návodnými otázkami pro následnou diskuzi, jež jsou koncipované od velmi obecných témat, jako jsou rozdíly mezi dokumentárním a hraným filmem, po ty velmi konkrétní. Jako modelový příklad si vezměme snímek BlacKkKlansman (Spike Lee, 2016). V záložce intertextuální odkazy se nachází články týkající se historie Kukluxklanu či integrace odlišných kultur. Pro modelové otázky vyplývající ze samotného díla autoři materiálů navrhují porovnávání rasové politiky v sedmdesátých letech se současností nebo například roli Donalda Trumpa v otázce rovné společnosti. Řada otázek je pak mířena přímo na Finsko, například jak a jestli studenti vnímají rasovou segregaci ve svém městě či jaký vliv má jazyk na tvorbu jejich identity.

Materiály jsou pečlivě zpracované jak interním týmem Koulukina, tak externími odborníky (studenti filmové vědy, členové Národního audiovizuální archivu či Amnesty Finland’s human rights education group). Přidanou hodnotou je snaha o propojení všeobecných otázek se současnou politickou situací doma (ve Finsku) i v zahraničí. Například u filmu Země nomádů (Chloé Zhao, 2020) je celá jedna sekce výukových materiálů věnovaná úvahám nad komparací amerického a finského zdravotního a sociálního systému. U filmu Le Havre (Aki Kaurismäki, 2011) jsou zase materiály postaveny na otázce solidarity, která se z obecných úvah přelévá do konkrétních otázek týkajících se tak solidárních aktivit například i v dané třídě či škole.

Kam do kina?

Učitelé se mohou také řídit návodem, jak si konkrétní projekci domluvit. Nejsnazší cestou je oslovit lokální kino. Každé kino ve Finsku má povinnost vyjít vstříc učitelům a aktivně zařazovat projekce do výuky. Zájem o školní projekce můžeme vyčíst například z čísel, které uvádí festival DocPoint. V roce 2019 se filmy z jejich databáze promítali ve 21 městech pro celkem 17 tisíc žáků po celém Finsku. Přesné statistiky týkající se školních projekcí mimo rámec festivalů v kinech bohužel neznáme.

Koulukino také doporučuje učitelům, kvůli finanční rentabilitě pro majitele kin, vzít na projekci více tříd najednou (popřípadě celou školu). V některých kinech mají i výslovnou podmínku, že promítají minimálně pro sto žáků. Následně Koulukino doporučuje domluvit si přesné finanční podmínky, ale zároveň vysvětluje od čeho se cena filmové projekce odvíjí (počet žáků, doba od premiéry aj.)

Jak zacházet s filmem?

Diskuze by se pak měla odehrávat v menších třídních kolektivech podle vypracovaných studijních materiálů. Doporučená je pak skupinová práce na konkrétních tématech či návodných otázkách a její následné společné zhodnocení ve výuce. Vše je samozřejmě odvislé od věku studentů a tématu filmu. Zajímavé je, že první věkovou kategorií je již rané dětství (předškolní věk cca 2 až 6 let). Tato sekce nabízí několik krátkých animovaných filmů s výukovým materiálem ve formě předpřipravených aktivit jako třeba vytvoření si hudebního nástroje z věcí každodenní potřeby nebo vypravení se na piknik a poslouchání zvuků louky.

Jako příklad aktivit pro nejmenší lze uvést také „najdi si imaginárního přítele“ k filmu Můj soused Totoro (Hajao Mijazaki, 1988) se jmenuje. Děti si tajně vylosují jméno jednoho ze svých spolužáku a v příštím dnu budou plnit úlohu jeho strážce a ochránce. Po celou dobu musí ovšem zůstat v utajení. Cílem aktivity je vcítit se do role dobrého ducha, který neviditelně provází jednoho ze spolužáků v předem domluveném časovém úseku. Součástí aktivit jsou i cvičení v ruční práci, konkrétně šití. Podle návodu si mohou žáci ušít svého imaginárního přítele (nebo přímo hlavní postavu, Totora).

Další kategorie jsou již odstupňované podle úrovně vzdělávání tedy na základní školu (první a druhý stupeň) a střední školu. Materiály pro střední školy jsou pak daleko obsáhlejší, například u finského snímku Tom Of Finland (Dome Karukoski, 2017) najdeme zpracované úkoly pokrývající širokou škálu témat od historie LGBT přes lidská práva až po literaturu a jazyk.

V jazyce a v literatuře pak výukové materiály rozvíjejí studenty v úvahách o vystavění hlavní postavy na základě jejího vyjadřování. Jakou roli hraje jazyk ve vnímání filmových postav? Jakým způsobem postava promlouvá ve filmu k ostatním postavám? V LGBT tematice přináší výukové materiály historický přehled (1894 – homosexualita se stala nelegální ve Finsku, 1971 – homosexualita již není považovaná za zločin atd.) ale taky vede studenty k přemýšlení o tom, jak jsou konkrétní historické situace znázorněné ve stejnojmenném filmu.

Díky rozdělení výukových materiálů do jednotlivých kategorií se učitelé při výuce mohou zaměřit třeba i jenom na jeden aspekt filmu, jako například hudbu, jazyk, nebo otázku lidských práv.

Na film do školy

Ne každý má tu možnost se se svojí třídou dostat do kina. Na vinně nejsou jen velké vzdálenosti mezi městy, ale třeba i čas vymezený na výuku. Koulukino proto nabízí poradenství a pomocnou ruku pro ty pedagogy, kteří se do kina se svojí školou nedostanou. Organizace na webu detailně popisuje, jak by měl učitel v takovém případě postupovat. Nejjednodušší cestou je v tomto případě obrátit se přímo na filmové distributory a vyjednat si s nimi promítací licenci na dané filmy. Učitelé se na webu dozvědí i co všechno obnáší filmová distribuce a jak lze s filmy pracovat právě ve výuce. Učitelé mohou také pokračovat na odkaz na web věnovaný problematice copyrightu a šíření filmů. Nápomocný je i rozcestník, který pomáhá v situacích jako: kdy je film domácí produkce, je film zahraniční a nebo kdy na film nejsou práva. Na stránkách je i speciální sekce o filmech, které je možné zhlédnout zdarma.

Webová stránka Koulukino je užitečným pomocníkem na cestě za filmovým vzděláváním nejen pro učitele, ale i pro rodiče a filmové nadšence. Zároveň také shrnuje postoj Finů k filmové výchově. Finové totiž přistupují k filmovému vzdělávání jako k metodě či dovednosti, jež stojí na několika důležitých pilířích. Prvním z nich je spojení myšlení a učení, kdy filmové rozbory podporují rozvoj kritického myšlení a zároveň tak umocňují schopnost dílo vnímat a hodnotit. Dalším je kultura, vyjadřování a interakce. Film otevírá vhled do odlišných kultur a zároveň pomáhá pochopit vlastní kulturní dědictví. Filmové médium vybízí k zamyšlení nad otázkami našeho původu a identity a ukazuje nám kulturní rozmanitost, čímž pomáhá budovat respekt k lidským právům a jinakosti. Třetím pilířem je pak rozvoj jedince, kdy film nabízí modelové situace a různé přístupy k tomu, jak se s nimi vypořádat.

Závěr

Ačkoliv není ve Finsku filmová výchova pevnou součástí kurikula a je závislá (podobně jako v České republice) na motivaci jednotlivých učitelů a organizací, přikládají jí Finové poměrně velký význam. Na což poukazuje podle Marjo Kovanen z Koulokino jednak velký zájem o školní projekce, tak i obsáhle zpracované databáze a podklady pro učitele ve všech stupních vzdělávacího systému. Film je ve Finsku považován za nástroj k výchově demokratické společnosti, který pomáhá pochopit odlišnosti různých kultur, ale i pracovat s myšlenkou fikčních světů, jak ji u nás rozvíjí například lingvista Lubomír Doležel nebo Bohumil Fořt.

Film ve finském vzdělávacím systému neplní pouze roli oddechové činnosti. Přístup ze strany učitelů je velmi proaktivní a to nejen ve škole. Učitelé jsou výrazně motivování organizacemi, jako je Koulukino, brát svoje studenty častěji na filmové projekce. Systémovou motivaci věnovat se filmovému vzdělávání lze zaznamenat i ve volnočasových aktivitách ze strany neziskových organizací.