Kategorie filmů: Adaptace literárních děl

Králíček Jojo

Druhá světová válka se mění v očích desetiletého Joja ve velkou dobrodružnou hru s jediným cílem, stát se dokonalým malým nacistou.  

Malý Jojo dospívá a objevuje svět společně se svým nejlepší imaginárním kamarádem Adolf Hitlerem, kterého ztvárnil novozélandský komik Taika Waititi.  Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka ukrývá v podkroví židovskou dívku. Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit.

Ve filmu Králíček Jojo se bezbřehá dětská fantazie mísí s válečnou realitou a vytváří tak mix bizarních situací, které ukazují hrůzy války ve zcela jiném světle. Film si pohrává s otázkou dětského chápání válečného násilí, kterému často nerozumí ani sami dospělí. Ač se téma snímku může zdát těžké, výsledným žánrem je chytrá komedie, která velmi umě pokládá otázky týkající se nacismu, židovské rasy, ale reflektuje i roli přátelství a přijetí jinakosti. Králíček Jojo skvěle zapadá do osnov občanské výchovy, protože nenásilnou cestou otevírá všeobecná témata (třeba jak poznat co je dobré a co špatné), které řeší v běžném životě snad každý dospívající člověk.

Moje slunce Mad

Příběh vypráví o české dívce Heleně, která se vdá do Afghánistánu za milovaným Nazirem. Začne si říkat Herra a v exotickém prostředí začíná úplně nový život, se kterým se postupně začíná smiřovat. Ne každý má pro ni tolik pochopení jako Nazir. Jednoho dne najdou malé opuštěné dítě, které se jmenuje Mad. Přijmou ho a začnou vychovávat jako svého syna.

Moje slunce Mad vychází z knižní předlohy novinářky Petry Procházkové Frišta. Režisérka Michaela Pavlátová pracuje se silnou hlavní hrdinkou, které se nelíbí utlačování a misogynní jednání ze strany mužů všude kolem. Snímek vstoupil do kin zrovna v době krize v Afghánistánu, čímž získal na své aktuálnosti a nadčasovosti. Moje slunce Mad sice pracuje s odkazy na politické dění, nicméně zůstává hlavně intimním příběhem o rodině, lásce k jinému a přijetí odlišného.

Spící město

Spící město

Když všichni rodiče na celém světě usnou záhadným spánkem, děti musí bojovat o přežití.

Dystopický thriller Spící město natočil režisér Dan Svátek podle stejnojmenné knihy a populárního bestselleru spisovatele Martina Vopěnky. Všichni rodiče na celém světě zničehonic z neznámých důvodů usnou a děti musí bojovat o přežití ve světě zbývajících dospělých. Napínavé dobrodružství ukazuje, co vše se může stát, když zavládne chaos a děti jsou nuceny čelit nástrahám světa na vlastní pěst.

Čtyři sourozenci Kryštof, Kristýna a Ema a nejmladší Samuel prožívají spokojené dětství ve šťastné rodině. Jednoho rána se ale všechno změní. Jejich rodiče upadli do záhadného spánku a oni si musí najednou poradit docela sami. Takto záhadně usnuli rodiče po celém světě. Nastává zmatek, jejich město ovládnou bezdětní a mladí, kteří se dokázali ve vzniklé situaci zorientovat. Věřit se nedá nikomu. Pro sourozence začíná každodenní boj, v němž by měli vítězit ti silnější a chytří, ale leckdy mají navrch ti vychytralí a bezohlední. Malý Samuel je navíc unesen a sourozenci se vydávají na cestu do neznáma, aby ho zkusili najít. Podaří se jim opět setkat a najít cestu zpět domů? Probudí se jejich rodiče a bude vše jako dřív?

Room

Snímek Pokoj rozvíjí křehký vztah matky s dítětem, který překoná všechna úskalí

Filmová adaptace stejnojmenné knihy Emmy Donoghue vypráví příběh pětiletého Jacka a jeho matky Joy. Pro Jacka je jediným světem pokoj, ve kterém celý život vyrůstal. Chlapec po svobodě mimo čtyři stísněné stěny netouží, protože ji nikdy nepoznal. Když ze svého vězení s matkou unikne, ještě netuší, že druhá fáze společného boje teprve začíná. Zařadit se zpět do normálního života je totiž mnohem těžší, než by se mohlo zdát. 

Jednoznačnou předností snímku je zvolený vyprávěcí způsob. Celé psychologické drama sledujeme z nevinné perspektivy Jackových očí s evidentní naivitou, se kterou dítě na své okolí pohlíží. Zajímavým způsobem je rozvíjen i kontrast mezi oběma protagonisty. Jack jakožto dospívající chlapec ve formativním věku se s hrůznými zážitky i následnou aklimatizací srovnává o mnoho lépe než jeho dospělá matka. Emocionální film díky kvalitní výpravě a mimořádnému výkonu herečky Brie Larson získal mnoho prestižních ocenění – mimo jiné Oscara, Zlatý glóbus, cenu Saturn či ocenění z festivalů v Torontu a ve Varšavě. Citlivým důrazem na psychiku a trauma se hodí jako výborný příklad do hodin občanské výuky a základů psychologie.  

Nadějné vyhlídky

V adaptaci klasického románu britského realismu bere odvážný sirotek osud do vlastních rukou

Adaptace románové klasiky Charlese Dickense pojednává o osudech zakřiknutého sirotka Pipa. Na Pipa se štěstí v životě neusmálo, vyrůstal nemilován a v chudobě, nešťastně zamilován do rusovlasé dívky Estelly. Když později záhadně přijde k velkému majetku, odstěhuje se do Londýna, kde znovu potkává svou osudovou lásku a zjišťuje, že z Estelly se stala pyšná a chladná žena. Pip navíc musí najít své místo v cizí společnosti, do které nezapadá, a čelit zapomenutým stínům z minulosti.

Nadějné vyhlídky jsou jedním ze stěžejních děl britského realismu. Naturalistické vykreslení potemnělého Londýna a viktoriánské společnosti se mísí s pohádkovým osudem chlapce, který navzdory očekávání dokázal velké věci. Snímek nese poselství, které se neomezuje pouze na svou dobu a ukazuje, že i malý dobrý skutek může změnit nejeden život. Romantické drama bylo několikrát nominováno na cenu Saturn i ocenění Britské akademie. Vyprávění o naději, lásce a jednom zdánlivě obyčejném chlapci je nedílnou součástí výuky českého jazyka a především literatury. 

 

Limonádový Joe

Divoký západ plný zákeřných padouchů, krásných žen, srdnatých hrdinů, kořalky a především humoru. 

Děj komediální parodie přenese diváka do samého srdce Arizony. V místních barech zde v dýmovém hávu pějí krásné ženy, záporáci oděni v černém se oddávají konzumaci lihovin a pro ránu nejdou daleko. Do toho přichází ušlechtilý abstinent Joe, který se chystá vrátit státu spravedlnost. Boj mezi dobrem a zlem, který ani dnes neztrácí nic ze své nadčasovosti, může začít. Navíc nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Snímek Oldřicha Lipského se pyšní tím nejlepším z žánru – nechybí napětí, groteskní epizody, obdivuhodné kaskadérské kousky, jedinečná hudba ani laškovné dialogy. Nelze opomenout také vizuální stránku filmu, konkrétně techniku vitrážování, která ladí celý obrazový děj do jednotného tónu a přesně určuje náladu jednotlivých scén. 

Knižní a později i divadelní předloha Jiřího Brdečky vznikla primárně jako parodie na povídky z Divokého západu, které vycházely v tehdejším Československu. Samotný film spojením satiry s fascinující hudební revue osobitým způsobem vzdává hold klasikám westernu. Dnes již kultovní snímek získal ocenění Stříbrná mušle na festivalu San Sebastián a cenu Sfinga v Panamě. Limonádový Joe najde své místo v hodinách dějepisu a výtvarné, hudební i estetické výchovy.

 

Démanty noci

Svědectví lidského utrpení, které nepotřebuje slova ani velká gesta

Minimalistický děj sleduje dva chlapce, kteří ve snaze vyhnout se koncentračnímu táboru prchají z transportu skrz sudetské lesy. Zběsilý útěk, připomínající spíše lov štvané zvěře, má jediný cíl – přežít. Reálná linie příběhu se mísí s představami jednoho z chlapců. Sledujeme jeho vzpomínky, děsy i sny a touhy v nikdy nekončícím proudu myšlenek. Naléhavost kamery snímající pohyb chlapců lesem tak kontrastuje se statickými záběry existenciální imaginace, u které divák ani postavy často netuší, zdali se skutečně děje. 

Snímek Démanty noci natočil režisér Jan Němec na motivy povídky Arnošta Lustiga Tma nemá stín, sám autor se na scénáři podílel. Téměř němý film vystupuje ze škály klasických válečných filmů minimalistickým provedením i experimentálním přesahem. Jedná se o zcela stěžejní dílo nejen tvorby Jana Němce, ale i celé československé kinematografie. V roce svého uvedení získal jako vůbec první dílo československé nové vlny ocenění na festivalu v Mannheimu. Démanty noci slouží jako příkladná ukázka do hodin dějepisu i literatury. 

…a pátý jezdec je Strach

Režisér Zbyněk Brynych se po Transportu z ráje (1962) vrátil k tématu života židů za protektorátu a podle psychologické novely Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce natočil sugestivní drama …a pátý jezdec je Strach (1964).

Židovský lékař Armín Braun (Miroslav Macháček) ukryje ve svém pražském bytě během nacistické okupace příslušníka odboje, čímž začíná jeho zápas s vlastním svědomím. Obrazové pojetí, na němž spolupracovala multitalentovaná výtvarnice Ester Krumbachová, bylo programově vymezené expresionismem. Film prostoupený metaforami a symboly s nadčasovou platností svou atmosférou připomíná horečnatý sen či halucinaci.

Pátý jezdec je řazen mezi vrcholy Brynychovy tvorby také pro rovnováhu mezi formou a obsahem a schopnost najít adekvátní vyjadřovací prostředky pro vystihnutí svíravé atmosféry strachu z institucionalizovaného zla, ať nacistického, komunistického nebo jakéhokoli jiného. Jde proto o vhodný film pro doplnění výkladu o životě v totalitě.  

Jan Cimbura

Adaptace románu Jindřicha Šimona Baara představuje kvůli kontroverzní scéně protižidovského pogromu jeden z nejnápadnějších ústupků českých filmařů nacistické dramaturgii.

V období protektorátu byly v kinematografii preferovány náměty posilující vlastenecké cítění. Důraz kladený na národní hodnoty se projevoval adaptováním klasických děl české literatury nebo zvýšeným zájmem o českou krajinu. Do této dramaturgické koncepce zapadá Jan Cimbura. Z rozsáhlé předlohy si tvůrci filmu vybrali první část, popisující hrdinovo mládí. Ze třetí části však přejali a zdramatizovali antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře.

Režisér František Čáp a filmový podnikatel Miloš Havel se po válce hájili poukázáním na skutečnost, že sporná scéna v Čápově scénáři původně nebyla a do filmu ji prosadil Úřad říšského protektora. Otázku Čápovy kolaborace projednávala disciplinární rada Svazu československých filmových pracovníků i Komise pro národní bezpečnost. V červenci 1946 bylo trestní řízení zastaveno a Čáp mohl dál natáčet.

Samotný film může být inspirací k probrání otázky českého antisemitismu, mimofilmové okolnosti pak k diskuzi o podobách a hranicích kolaborace.

Spalovač mrtvol

Temný příběh je adaptací stejnojmenné novely spisovatele Ladislava Fukse, která v žánru psychologické grotesky rozehrává přerod obyčejného muže v psychopatického vraha.
Karel Kopfrkingl je zaměstnancem krematoria, ale jinak vede šťastný a klidný život s manželkou a dětmi. Stálá přítomnost smrti ho však pohlcuje natolik, že se nechává ovlivnit sílící nacistickou propagandou, podle níž jakákoliv rasová nečistota nemá právo na existenci. Kopfrkingl se stává aktivním členem nacistické strany, účastní se štvanice na Židy a neváhá ve jménu ideologie zlikvidovat i vlastní rodinu. Pozvolná proměna mírumilovného muže v lidskou zrůdu odhaluje se vší naléhavostí, jak je člověk schopen nechat pod vlivem ideologie vyhřeznout své temné stránky.

Zajímavá je i samotná historie filmu, který se po svém uvedení v roce 69 stal trnem v oku komunistickému režimu, stejně jako jeho hlavní představitelé a členové filmového štábu. Komunisté postupně stáhli film z domácí distribuce a ten se tak své slávy stříbrného plátna naplno dočkal až v roce 1990. 

  • 1
  • 2