Kategorie filmů: České dějiny

Nízký let

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Nízký let je velmi citlivým dokumentárním snímkem o rozpadu jednoho vztahu, který pracuje s amatérskými záběry z jedné rodinné kamery.

Snímek režiséra Jana Šikla vypráví příběh Káti a Františka. Potkali se náhodou během padesátých let minulého století, nedlouho poté spolu začali chodit, vzali se a už vychovávali dítě. Káťa byla žena v domácnosti a František pilot, který lítal nízko. S osobními amatérskými záběry kontrastuje chladný, nevzrušený komentář, který rozpad vztahu Kátinou perspektivou vysvětluje. V mnoha chvílích ale nechává pracovat ticho a praskání filmového pásu, čímž skvěle dotváří intimní atmosféru.

Padesátiminutový dokument je vhodný pro hodinu dějepisu, komentář totiž popisuje situaci v Československu 50. let, Moskvě 60. let a situaci po pražském jaru 1968.

Kočár do Vídně

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Komorní drama o pár postavách Kočár do Vídně na půdorysu posledních dnů druhé světové války vypráví o ženě, která se po popravě vlastního manžela rozhodla mstít.

Celý snímek provází mimořádně mrazivá atmosféra. Famózní je zejména výkon Ivy Janžurové, v jejíž hereckém podání divák sleduje napětí, které postupně graduje. Dokáže se s postavou identifikovat a vyčíst myšlenky, které se jí honí hlavou. Podobně uhrančivý je výkon Jaromíra Hanzlíka, pro něhož se jednalo o první velkou hereckou příležitost. Režie se společně s kamerou soustředí na malé posunky, pohledy postav, neverbální gesta. Zvuk je surový, nepříjemný, dává zapomenout na šumění lesa a je v něm slyšet i spadnutí špendlíku.

Kachyňův Kočár do Vídně je možné pustit v hodině dějepisu při výkladu druhé světové války. Není žádným nudným dokumentem, ale příběhem se skutečnými emocemi, díky kterému se může divák ponořit do nejisté atmosféry posledních dnů války.

Ať žije republika

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Šestým společným filmem režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky bylo drama originálně revidující ideologicky zkreslený obraz druhé světové války, jak jej prezentovala dřívější filmová produkce. 

Podobně jako v dalších filmech sehraného tvůrčího dua, například v Kočáru do Vídně, také v Republice jsou společenské poměry v určitém dějinném okamžiku prezentovány skrze individuální příběh a výrazně subjektivní hledisko. Události z moravského venkova během dubna 1945 snímek filtruje optikou dvanáctiletého Olina, rozčarovaného nespravedlnostmi páchanými německými okupanty i sovětskými osvoboditeli.

Dvoudílné širokoúhlé drama, natáčené u příležitosti dvacátého výročí osvobození Československa, bylo jedním z nejdražších tuzemských filmů své doby. Vznikalo ve spolupráci Československého státního filmu a Československého armádního filmu a v rámci hned dvou barrandovských tvůrčích skupin. Pozoruhodný je i svým ambivalentním, nečernobílým nahlížením na přelomové období našich dějin.

Atentát

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Precizní rekonstrukce atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, která v šedesátých letech mohla vzniknout bez ideologické zmínky o komunistickém odboji.

Režisér Jiří Sequens mimořádně napínavým způsobem líčí jeden z nejslavnějších momentů moderní české historie. Vše je založeno na věrohodných archivních podkladech a záběry byly natočeny přímo na místě atentátu. Děj sleduje nejen přípravy a samotné provedení, ale také tragické následky v souvislosti s vypálením Lidic. Umocňuje ho skvělá širokoúhlá kamera, dynamický střih i herecké výkony.

Válečné drama Atentát se hodí při výuce dějepisu: přesně totiž následuje historické události bez nánosu komunistické ideologie a zároveň je poutavým příběhem, který událost zasazuje do širšího dobového kontextu.

…a pátý jezdec je Strach

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Režisér Zbyněk Brynych se po Transportu z ráje (1962) vrátil k tématu života židů za protektorátu a podle psychologické novely Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce natočil sugestivní drama …a pátý jezdec je Strach (1964).

Židovský lékař Armín Braun (Miroslav Macháček) ukryje ve svém pražském bytě během nacistické okupace příslušníka odboje, čímž začíná jeho zápas s vlastním svědomím. Obrazové pojetí, na němž spolupracovala multitalentovaná výtvarnice Ester Krumbachová, bylo programově vymezené expresionismem. Film prostoupený metaforami a symboly s nadčasovou platností svou atmosférou připomíná horečnatý sen či halucinaci.

Pátý jezdec je řazen mezi vrcholy Brynychovy tvorby také pro rovnováhu mezi formou a obsahem a schopnost najít adekvátní vyjadřovací prostředky pro vystihnutí svíravé atmosféry strachu z institucionalizovaného zla, ať nacistického, komunistického nebo jakéhokoli jiného. Jde proto o vhodný film pro doplnění výkladu o životě v totalitě.  

Jan Cimbura

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Adaptace románu Jindřicha Šimona Baara představuje kvůli kontroverzní scéně protižidovského pogromu jeden z nejnápadnějších ústupků českých filmařů nacistické dramaturgii.

V období protektorátu byly v kinematografii preferovány náměty posilující vlastenecké cítění. Důraz kladený na národní hodnoty se projevoval adaptováním klasických děl české literatury nebo zvýšeným zájmem o českou krajinu. Do této dramaturgické koncepce zapadá Jan Cimbura. Z rozsáhlé předlohy si tvůrci filmu vybrali první část, popisující hrdinovo mládí. Ze třetí části však přejali a zdramatizovali antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře.

Režisér František Čáp a filmový podnikatel Miloš Havel se po válce hájili poukázáním na skutečnost, že sporná scéna v Čápově scénáři původně nebyla a do filmu ji prosadil Úřad říšského protektora. Otázku Čápovy kolaborace projednávala disciplinární rada Svazu československých filmových pracovníků i Komise pro národní bezpečnost. V červenci 1946 bylo trestní řízení zastaveno a Čáp mohl dál natáčet.

Samotný film může být inspirací k probrání otázky českého antisemitismu, mimofilmové okolnosti pak k diskuzi o podobách a hranicích kolaborace.