Kategorie filmů: 2. světová válka

Vzpoura hraček

Napsal Pavel Bednařík dne .

Dnes již legendární snímek Vzpoura hraček (1947) je prvním filmem Hermíny Týrlové, kombinujícím animaci loutek s akcí herců. V politicky laděné grotesce se zlý a nadutý esesák stane po zásluze vytrestanou obětí dřevěných hraček mistra Hoblíka, který před ním musel utéct. Dřevěné figurky (z nichž některé byly zakoupeny přímo v hračkářstvích) se díky vzájemné spolupráci napřed ubrání Němcově zvůli, pak se mu dokonale pomstí a přinutí jej k potupnému útěku. – Snímek i dnes překvapuje dokonalým profesionálním ztvárněním.

Vzpouru hraček (spolurežie: František Sádek, 1947) natočila Hermína Týrlová po skončení 2. světové války. Tematicky čerpá z období okupace a kombinuje animaci loutky s hercem, loutek-hraček je ale více. Film byl na festivalu v Benátkách oceněn jako nejlepší film pro děti a na festivalu v Bruselu jako nejlepší loutkový film. Jeho mezinárodní úspěch znamenal nejen, že se Hermína Týrlová stala mezinárodně uznávanou osobností světové animace, ale i jednou z klíčových osobností zlínského studia.

Film je k dispozici online na webu Česká filmová klasika zde.

Záznam v databázi Filmového přehledu.

Kde je Anne Franková?

Kde je Anne Franková?

Napsal Viktorie Melicharová dne .

Imaginární kamarádka Anne Frankové Kitty ožívá v dnešním Amsterdamu a vydává se do 70 let vzdálené minulosti, aby svou přítelkyni našla.

Hlavní postavou animovaného filmu Kde je Anne Franková, který propojuje minulost se současností, je Kitty, imaginární přítelkyně, které Anne Franková psala svůj deník v podobě dopisů. Ve filmu tato „milá Kitty“ vystoupí z deníku, ožije a vezme diváky za příběhem Anne Frankové a ukáže jim význam jejího deníku. Probírají se v něm tedy nejen historická témata, jako je nástup nacionálního socialismu, život v zadním domě a dějiny holokaustu, ale i témata velmi aktuální, jako jsou lidská práva a uprchlíci. Kde je Anne Franková seznamuje žáky ve věku 12 až 18 let s příběhem Anne Frankové a jejím významem pro dnešní dobu současným způsobem. Film nabízí učitelům mnoho příležitostí, jak ve výuce zdůraznit historická i současná témata.

Snímek Kde je Anne Franková vypráví především příběh o naději. V animované adaptaci celosvětově známého díla přináší izraelský režisér Ari Folman složitá témata, na která díky stvoření vypravěčky Kitty pohlíží neotřelým a současným způsobem. Film Kde je Anne Franková je tak schopen přiblížit dnešním divákům, a to nejen těm nejmladším, nejen válečná zvěrstva jako holokaust, ale také tematizuje bezpráví či nutnost stát se pro záchranu vlastního života uprchlíkem.

Kde je Anne Franková – Pracovní list pro učitele

Kde je Anne Franková – Pracovní list pro studenty

 

Kočár do Vídně

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Komorní drama o pár postavách Kočár do Vídně na půdorysu posledních dnů druhé světové války vypráví o ženě, která se po popravě vlastního manžela rozhodla mstít.

Celý snímek provází mimořádně mrazivá atmosféra. Famózní je zejména výkon Ivy Janžurové, v jejíž hereckém podání divák sleduje napětí, které postupně graduje. Dokáže se s postavou identifikovat a vyčíst myšlenky, které se jí honí hlavou. Podobně uhrančivý je výkon Jaromíra Hanzlíka, pro něhož se jednalo o první velkou hereckou příležitost. Režie se společně s kamerou soustředí na malé posunky, pohledy postav, neverbální gesta. Zvuk je surový, nepříjemný, dává zapomenout na šumění lesa a je v něm slyšet i spadnutí špendlíku.

Kachyňův Kočár do Vídně je možné pustit v hodině dějepisu při výkladu druhé světové války. Není žádným nudným dokumentem, ale příběhem se skutečnými emocemi, díky kterému se může divák ponořit do nejisté atmosféry posledních dnů války.

Králíček Jojo

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Druhá světová válka se mění v očích desetiletého Joja ve velkou dobrodružnou hru s jediným cílem, stát se dokonalým malým nacistou.  

Malý Jojo dospívá a objevuje svět společně se svým nejlepší imaginárním kamarádem Adolf Hitlerem, kterého ztvárnil novozélandský komik Taika Waititi.  Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka ukrývá v podkroví židovskou dívku. Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit.

Ve filmu Králíček Jojo se bezbřehá dětská fantazie mísí s válečnou realitou a vytváří tak mix bizarních situací, které ukazují hrůzy války ve zcela jiném světle. Film si pohrává s otázkou dětského chápání válečného násilí, kterému často nerozumí ani sami dospělí. Ač se téma snímku může zdát těžké, výsledným žánrem je chytrá komedie, která velmi umě pokládá otázky týkající se nacismu, židovské rasy, ale reflektuje i roli přátelství a přijetí jinakosti. Králíček Jojo skvěle zapadá do osnov občanské výchovy, protože nenásilnou cestou otevírá všeobecná témata (třeba jak poznat co je dobré a co špatné), které řeší v běžném životě snad každý dospívající člověk.

Démanty noci

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Svědectví lidského utrpení, které nepotřebuje slova ani velká gesta

Minimalistický děj sleduje dva chlapce, kteří ve snaze vyhnout se koncentračnímu táboru prchají z transportu skrz sudetské lesy. Zběsilý útěk, připomínající spíše lov štvané zvěře, má jediný cíl – přežít. Reálná linie příběhu se mísí s představami jednoho z chlapců. Sledujeme jeho vzpomínky, děsy i sny a touhy v nikdy nekončícím proudu myšlenek. Naléhavost kamery snímající pohyb chlapců lesem tak kontrastuje se statickými záběry existenciální imaginace, u které divák ani postavy často netuší, zdali se skutečně děje. 

Snímek Démanty noci natočil režisér Jan Němec na motivy povídky Arnošta Lustiga Tma nemá stín, sám autor se na scénáři podílel. Téměř němý film vystupuje ze škály klasických válečných filmů minimalistickým provedením i experimentálním přesahem. Jedná se o zcela stěžejní dílo nejen tvorby Jana Němce, ale i celé československé kinematografie. V roce svého uvedení získal jako vůbec první dílo československé nové vlny ocenění na festivalu v Mannheimu. Démanty noci slouží jako příkladná ukázka do hodin dějepisu i literatury. 

Ať žije republika

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Šestým společným filmem režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky bylo drama originálně revidující ideologicky zkreslený obraz druhé světové války, jak jej prezentovala dřívější filmová produkce. 

Podobně jako v dalších filmech sehraného tvůrčího dua, například v Kočáru do Vídně, také v Republice jsou společenské poměry v určitém dějinném okamžiku prezentovány skrze individuální příběh a výrazně subjektivní hledisko. Události z moravského venkova během dubna 1945 snímek filtruje optikou dvanáctiletého Olina, rozčarovaného nespravedlnostmi páchanými německými okupanty i sovětskými osvoboditeli.

Dvoudílné širokoúhlé drama, natáčené u příležitosti dvacátého výročí osvobození Československa, bylo jedním z nejdražších tuzemských filmů své doby. Vznikalo ve spolupráci Československého státního filmu a Československého armádního filmu a v rámci hned dvou barrandovských tvůrčích skupin. Pozoruhodný je i svým ambivalentním, nečernobílým nahlížením na přelomové období našich dějin.

Atentát

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Precizní rekonstrukce atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, která v šedesátých letech mohla vzniknout bez ideologické zmínky o komunistickém odboji.

Režisér Jiří Sequens mimořádně napínavým způsobem líčí jeden z nejslavnějších momentů moderní české historie. Vše je založeno na věrohodných archivních podkladech a záběry byly natočeny přímo na místě atentátu. Děj sleduje nejen přípravy a samotné provedení, ale také tragické následky v souvislosti s vypálením Lidic. Umocňuje ho skvělá širokoúhlá kamera, dynamický střih i herecké výkony.

Válečné drama Atentát se hodí při výuce dějepisu: přesně totiž následuje historické události bez nánosu komunistické ideologie a zároveň je poutavým příběhem, který událost zasazuje do širšího dobového kontextu.

Daleká cesta

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

První celovečerní film divadelního režiséra Alfréda Radoka a zároveň první český film o holocaustu je dodnes u nás i v zahraničí považován za jednu z nejhodnotnějších výpovědí o nacistickém pronásledování Židů.

Expresivní vyprávění o osudech jedné židovské rodiny, zachycující ovšem útrapy zakoušené za války celým židovským národem, se dobové československé produkci vymyká stylistickou vynalézavostí, zahrnující například zapojení dokumentárních záběrů. Právě výrazná formální stránka byla důvodem omezeného uvádění Daleké cesty v kinech. Promítání probíhalo zejména na předměstích a na venkově, v tisku se o filmu prakticky nepsalo.

Radokovy tvůrčí podmínky byly po Daleké cestě výrazně ztíženy. Tři dny po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Švédska. Film tak může být připomínkou osudu Židů i vizionářského umělce. Jeho forma, upozorňující na použité vypravěčské nástroje, současně vybízí k debatě o možnostech zpracování a reprezentace dějinného traumatu.

…a pátý jezdec je Strach

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Režisér Zbyněk Brynych se po Transportu z ráje (1962) vrátil k tématu života židů za protektorátu a podle psychologické novely Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce natočil sugestivní drama …a pátý jezdec je Strach (1964).

Židovský lékař Armín Braun (Miroslav Macháček) ukryje ve svém pražském bytě během nacistické okupace příslušníka odboje, čímž začíná jeho zápas s vlastním svědomím. Obrazové pojetí, na němž spolupracovala multitalentovaná výtvarnice Ester Krumbachová, bylo programově vymezené expresionismem. Film prostoupený metaforami a symboly s nadčasovou platností svou atmosférou připomíná horečnatý sen či halucinaci.

Pátý jezdec je řazen mezi vrcholy Brynychovy tvorby také pro rovnováhu mezi formou a obsahem a schopnost najít adekvátní vyjadřovací prostředky pro vystihnutí svíravé atmosféry strachu z institucionalizovaného zla, ať nacistického, komunistického nebo jakéhokoli jiného. Jde proto o vhodný film pro doplnění výkladu o životě v totalitě.  

Jan Cimbura

Napsal Rostislav Nétek dne . Zanechat komentář

Adaptace románu Jindřicha Šimona Baara představuje kvůli kontroverzní scéně protižidovského pogromu jeden z nejnápadnějších ústupků českých filmařů nacistické dramaturgii.

V období protektorátu byly v kinematografii preferovány náměty posilující vlastenecké cítění. Důraz kladený na národní hodnoty se projevoval adaptováním klasických děl české literatury nebo zvýšeným zájmem o českou krajinu. Do této dramaturgické koncepce zapadá Jan Cimbura. Z rozsáhlé předlohy si tvůrci filmu vybrali první část, popisující hrdinovo mládí. Ze třetí části však přejali a zdramatizovali antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře.

Režisér František Čáp a filmový podnikatel Miloš Havel se po válce hájili poukázáním na skutečnost, že sporná scéna v Čápově scénáři původně nebyla a do filmu ji prosadil Úřad říšského protektora. Otázku Čápovy kolaborace projednávala disciplinární rada Svazu československých filmových pracovníků i Komise pro národní bezpečnost. V červenci 1946 bylo trestní řízení zastaveno a Čáp mohl dál natáčet.

Samotný film může být inspirací k probrání otázky českého antisemitismu, mimofilmové okolnosti pak k diskuzi o podobách a hranicích kolaborace.

  • 1
  • 2