Imaginativní Vynálezce ukazuje Da Vinciho především jako člověka

Půvabně stylizovaný a výtvarně omamný loutkový snímek Vynálezce vstupuje do tuzemských kin. Soustředí se na závěrečnou etapu života renesančního umělce Leonarda Da Vinciho a skrze jeho odvěké bádání se pídí po tom, jaký je smysl naší existence. Na pozadí načrtává historické souvislosti, přelomové vynálezy i krásu umění.

Do tuzemské distribuce vstupuje animovaný snímek Vynálezce, jenž měl světovou premiéru v soutěži největšího festivalu animovaných filmů Annecy. Vznikal bez záštity velkého studia jako nezávislý titul, tvůrci film financovali i v rámci crowdfundingové kampaně, jako koprodukce Francie, USA a Irska, v původním anglickém znění, k nám se dostává s českým dabingem. Za jeho realizací stojí tým ostřílených animátorů a animátorek, kteří mají zkušenosti s autorskou animovanou tvorbou Wese Andersona i mainstreamovou výrobou studia Disney. 

Hlavním strůjcem projektu je Jim Capobianco, jenž řadu let spolupracoval se studiem Pixar, kde byl jedním z otců příběhu filmu Ratatouille. Vynálezce jeho celovečerní prvotinou, ke spolurežii přizval Pierre-Luca Granjona, osudy slavného vynálezce a umělce však zpracoval již roku 2009, když natočil krátkometrážního Leonarda, vytvořeného formou kreslené animace v hravém stylu Da Vinciho kreseb. Vynálezce je oproti tomu loutkovým stop motion dílem, ruční práci však kombinuje i s počítačovou 2D animací.

Byl jednou jeden…

Snímek zachycuje Leonarda Da Vinciho na sklonku života. S ikonickým bílým plnovousem je obklopen pomocníky a množstvím zdrojů k bádání a platí za nejváženějšího italského umělce. I přes to nemá prominentní postavení a stále kličkuje mezi vtahujícím bádáním a mocí papeže Lva X., jenž je proti poznání lidského těla a duše a nejraději by z mistra měl tichého poskoka, který uměním hlásá slávu církve a vynálezy vyhrává krvavé války. Naděje mu svitne, když jej do Francie, která měla s Itálii velmi třaskavé vztahy, povolá mladý panovník František I. Francouzský. S očekáváním volnosti se Da Vinci pouští do bádání, velmi záhy však poznává, že panovník je v přístupu k poznání a umění stejný, jako papež. Chce po umělci především glorifikování panovnické osobnosti. Mistr tak stále nemá klid, aby konečně objevil to největší tajemství – jaký je smysl života

Cítí totiž, že jeho bohatý život se chýlí ke konci. Po celý život byl pohlcený prací a touhou poznávat. Čím vzdělanější však je, tím více mu dochází, že vše poznat nelze. Odpověď na tu nejpalčivější otázku je chimérou, která nám stále uniká. Snímek půvabně vykresluje cestu k poznání a především lásku k tvorbě a objevování. Jsou to nutkavé potřeby, jež vytváří naše tělo i ducha. A nemusíme být nutně přehlcení workoholici, jako Leonardo. Styčnými sloupy portrétu nejsou jeho vynálezy a tvorba, ale snaha zachytit jej, navzdory loutkovému zhmotnění, jako člověka z masa a kostí. Proniknout do geniálního mozku, který však zapomíná na krásu každodennosti a obyčejného života. Do mozku, jenž pro nekonečný přítok podnětů neumí vypnout a kolikrát nedotáhne rozpracované projekty do konce.

Ponor do světa převratných myšlenek zprostředkovává vidění světa Da Vinciho očima. Realitu vidí jinak a do zdánlivě obyčejné krajiny se výtvarně propisují jeho nápady. Film v těchto momentech využívá právě 2D animace s odlišnou stylizací, kterou plynule zakomponovává do loutkového světa. Otevírá tak široký prostor pro imaginaci a nezůstává didaktický. Dává dostatečný prostor divácké představivosti a sdílí s publikem sílu umění, což je i ústředním motivem. K životnímu štěstí je třeba sdílet. Laskavé a přes to nevtíravé sdělení umocňují i rytmicky vkusné písně, jež přichází na řadu, když už slova nestačí. Je totiž jen na nás, jakým způsobem chceme vidět. Stačí se jen dobře dívat.

Snímek skrze stylizaci loutek pracuje s archetypálními vlastnostmi postav. Papež je mamutího vzrůstu, což zdůrazňuje jak jeho moc, tak i nenasytnost, kdy stále touží po bohatství. Francouzský panovník má zase protáhle špičatý nos, na jehož špičku si kvůli svému narcismu pomyslně nevidí. Da Vinciho vous asociuje moudrost, disproporce dvou panovníkových architektů zase zdůrazňuje jejich poťouchlost a natvrdlost. Výtvarná forma loutek celkově připomíná kloubové figuríny určené ke kreslení, k jejichž ideálním proporcím a výtvarné normě přispěl i Da Vinci, konkrétně svou kresbou Vitruviánského muže. Obličeje loutek jsou simplifikované, omezené na obočí, oči, nos a pusu. A právě díky absenci mimiky snímek hledá odlišná výtvarná řešení k vykreslení zažívaných emocí. Dozvíme se mnohem více z barevné palety, atmosféry a rytmu scény nebo okolního prostředí.

Historie a vynálezy na pozadí života

Stejně jako tvůrci zjednodušují obličeje postav, pochopitelně musí zjednodušit i hutný kontext, který lze na Da Vinciho osobu nabalit. Vytváří však nosný základ, na nějž lze s mladším diváctvem po zhlédnutí plynule navázat. Film chytře vybírá ty historické události, jež jsou relevantní pro vyprávění a nepřehlcuje přebytečným tokem informací a není přehnaně edukativní. I tak ale načrtává spor mezi Itálií a Francií, tvrdé metody Lva X. či život tehdejší společnosti, do jejichž hloubky lze proniknout zevrubnějším samostudiem. Podnětný je pak způsob, jakým snímek pracuje s kombinací fikce a reality. František I. Francouzský totiž v historii platí za jednoho z největších mecenášů a podporovatelů umění. V této fázi jej ve filmu ještě nevidíme, umění využívá k oslavné propagaci sebe sama, a obzory mu otevře až Leonardo. Zda se to tak událo i doopravdy? To se nikdy nedozvíme. Jde však o hravou syntézu dvou přístupů.

Bohatý život protagonisty před událostmi snímku tvůrci reflektují jen zřídka a obrací se k němu spíš v náznacích, především skrze stylizované sekvence, kdy Da Vinci probíhá vlastními představami. O jeho minulosti se dozvídáme skrze vynálezy či umění. Komplexní dramatické vyobrazení celého mistrova života si pak můžete doplnit stále nepřekonaným italským seriálem Život Leonarda Da Vinci z roku 1971. Vynálezce se, jak už název napovídá, soustředí především na objevitelskou Da Vinciho stránku. Ukazuje propracovanost a důmyslnost převratných strojů, zároveň však zdůrazňuje, že jejich využití ve válce je nebezpečné a sám Da Vinci se zdráhá je vyrábět. Nabízí tak prostor pro morální dilema a rozkol mezi tím, co člověk chce, a co musí.

Dojde však i na taje anatomie a výtvarného umění, do podrobností už se ale budete muset pustit až po zhlédnutí, jelikož omamné světy těchto děl nejsou ústředním předmětem vyprávění, jako spíš potřebnými dílky jedné velké mozaiky. Klíčovým a důležitým okruhem je i otázka víry, především té v člověka samotného. Film nenásilně a hravě vykresluje rozkol katolického přesvědčení té doby, které popírá vědecké poznatky a vzpírá se poznání lidského těla. Jakkoli je Da Vinci vykreslen jako pragmatik, snímek i tak jasně dává najevo, že víra je důležitá. To, že objevujeme a poznáváme neznamená, že nemůžeme podlehnout kouzlu neznámého a abstraktního. Je jen na nás, čemu/komu věřit chceme. Nesmíme ale zapomenout na víru v sebe sama a ve společnost obecně.

Odcházení i přicházení

Kromě mnoha zmíněných vrstev a podnětů Vynálezce velmi citlivě předkládá problematiku odcházení. Vyobrazuje jej jako průběžný proces, nikoliv fatální událost. Skrze imaginativní obrazy oblohy portrétuje smrt jako přirozenou a s přírodou pevně spjatou cestu. Da Vinci ve svém konceptu “ideálního města”, které nikdy nevzniklo, chtěl civilizaci maximálně propojit s přírodní krásou a věřil, že při vhodném pečování o ní dojdeme k ideální symbióze. Ačkoli Da Vinci je v centru všeho dění, témata jsou natolik univerzální a lidská, že daleko přesahují hranice hravého a simplifikovaně stylizovaného životopisu. Vynálezce si tak užije i takové publikum, které o něm zatím příliš neví.

Neokoukaná výtvarná stránka, která vychází z tradic loutkového filmu a zároveň je aktualizuje pro soudobé publikum, společně s velmi svižně odvyprávěným univerzálním příběhem a nosnými podklady pro větvení dialogu, vytváří půvabný a hravý zážitek, který může sloužit stejně dobře jako součást výuky i jako bezstarostná návštěva kina.