Český lev 2020

Rozdání cen akademiků nabízí možnost srovnání s nedávno rozdanými oceněními filmových kritiků. U mnoha kategorií se akademici i kritici shodli, nejen ve vítězství, ale podobně volili i při nominacích.

Nejdříve se nabízí srovnání jedné z nejvíce sledovaných kategorií, tedy Nejlepší film. Při nominaci se ve dvou filmech akademici i kritici shodli, a to v případě Krajiny ve stínu a Šarlatána. V pětici nominovaných na cenu Český lev se kromě zmíněných dvou snímků objevily ještě filmy Havel, Modelář a Žáby bez jazyka. A právě Žáby bez jazyka jsou snímkem, jenž na sebe v minulém roce přitáhl pozornost médií svou kontroverzní scénáristickou formou, jež jde proti klasické podobě narativu. Ovšem nedostal se do širšího povědomí diváků. Tomu nahrával i fakt, že film se v běžné distribuci neobjevil – jednou z mála šancí jej vidět bylo na Letní filmové škole.

Kategorie Nejlepší režie v podstatě kopíruje nominace na Nejlepší film, stejně tak je tomu i u cen kritiků. Při udílení obou cen uspěla režisérka Agniezska Holland s filmem Šarlatán, jenž uspěl v případě Českých lvů i ve výše zmiňované kategorii Nejlepší film. Krajina ve stínu, které se podařilo ve stejné kategorii zvítězit na Cenách české filmové kritiky, byla Šarlatánovi pravděpodobně největším rivalem – právě i na základě tohoto vítězství.

Za pozornost stojí také kategorie Nejlepší dokumentární film. Ne kvůli výběru vítěznému snímku, na němž se shodli kritici s akademiky, ale kvůli jejich samotnému úspěchu. Téměř všechny nominované snímky na obou cenách (snad s výjimkou dokumentu KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský, uvedenému pouze na České televizi – avšak i ten v den uvedení sledovalo 227 tisíc diváků) se setkali s úspěchem u diváků a dostaly se u nich i do širšího povědomí. Koneckonců nejlepším důkazem je právě vítězný snímek V síti, který se stal nejnavštěvovanějším českým dokumentem, a kromě vítězství Ceny filmových kritiků, Českého lva za nejlepší dokumentární film, vyhrál také Cenu filmových fanoušků (taktéž v rámci cen České filmové a televizní akademie).

Úspěch dokumentu filmu V sítí se odrazil i v kategorii běžně určené pouze hraným filmům – a to nominací pro Terezu Těžkou v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli na cenách akademie. I přesto, že akademici i kritici nakonec ocenili divadelní herečku Magdalénu Borovou, jedná se o gesto dokazující, že dokumentární film již nelze přehlížet.

Ovšem i ocenění primárně divadelní herečky, jen střídmě objevující se ve filmech či seriálech (snímek Krajina ve stínu za nějž má obě ocenění, či též úspěšní Zrádci) dokazuje, že divadlo a film jsou stále dva neoddělitelné světy. Mimochodem v kategorii herectví slavil film Krajina ve stínu na Českých lvech ještě jeden herecký úspěch – Petry Špalkové za herecký výkon ve vedlejší roli.

Podobný úspěch v rámci obou cen zaznamenal i herec Ivan Trojan. Nemyslím si, že by jeho vítězství bylo nečekané. Očekávat se však dal i úspěch Viktora Dvořáka za titulní roli ve filmu Havel. Ztvárnění historických postav u obou herců se otisklo výrazně jak do Havla, tak i Šarlatána. Je však otázkou, zda si Dvořákův výkon v roli Václava Havla nezasloužil větší pozornost. Právě jeho herecký výkon byl totiž nejvyzdvihovanějším aspektem filmu, navíc se v této roli Viktor Dvořák neobjevil poprvé – předtím si jej zahrál již ve filmu Pražské orgie či v jednom z dílu rozhlasového pořadu Osudové ženy věnovaného Olze Havlové. Snad právě i jeho opakované obsazování je důkazem jeho úspěšného hereckého pojetí. Řadu vítězství Krajiny ve stínu doplnily ještě kategorie Nejlepší kostýmy (Zuzana Bambušek Krejzková) a Nejlepší střih (Jan Daňhel).

Poslední úspěch v kategorii herectví na Český lvech sklidil Jiří Mádl za roli ve filmu Modelář. Akademici tak „naplnili“ nominaci kritiků. Modelář ale na rozdíl od cen kritiků neuspěl na cenách Českého lva. Vítězství slavil Ivan Arsenjevse scénářem Krajiny ve stínu. Filmu se dařilo také v kategorii Nejlepší střih a Nejlepší hudba. Právě v této kategorii měl laureát Jakub Kudláč výrazného „soka“ Petra Ostrouchova, jehož hudba se stala výraznou součástí seriálu Zrádcia, jenž byl již několikrát předtím na toto ocenění nominován. Na rozdíl od Ostrouchova Kudláč vytvořil méně výrazný soundtrack, nicméně skvěle doplňující pochmurnou atmosféru filmu.

Druhým velmi úspěšným filmem na Českých lev se stal Šarlatán. Kromě již zmíněných kategorií získal cenu za Nejlepší zvuk (Radim Hladík jr.) a Nejlepší kameru (Martin Štrba). Ocenění za snímek Šarlatán získal Martin Štrba od Asociace českých kameramanů (Cena za vynikající kameramanské dílo). Jeho kameramanská práce na filmu je pro diváka viditelná například na práci se světlem či barevností obrazu.

V kategorii Nejlepší scénografie uspěla druhá část minisérie Marie Terezie. Ocenění se neslo ve smutném duchu, kdy byla cena udělena nedávno zesnulému Martinu Kurelovi.

Jeden z předpokládaných filmových favoritů, snímek Havel, nakonec uspěl pouze v kategorii Nejlepší kostýmy (Adriana Bartošová a René Stejskal). Maskérům (jak sami v medailonku nominovaných říkají) pomohla podoba hlavního herce s jeho reálným předobrazem. Více se museli soustředit na představitelku Olgy Havlové Annu Geislerovou, kterou bylo třeba v rámci dekád upravovat. A to i přesto, že se nakonec objeví ve filmu daleko méně, než bychom mohli jako diváci očekávat.

Minisérie Herec nakonec z mnoha nominací proměnila jen tu za Nejlepší televizní film nebo minisérii. Novinkou však je možnost nominace televizní filmů či minisérií i v rámci stejných kategorií, jako klasické celovečerní filmy. I přesto, že Herec nakonec uspěl pouze v jedné kategorii, jeho nominace v několika různých kategoriích může být signálem, že podoba televizního filmu se může kvalitou blížit celovečernímu filmu a že televizní film nemusí mít nízkorozpočtovou (a často bohužel i nedomyšlenou) podobu spojenou s mnoha českými televizními snímky.

Krok ke kvalitní televizní podívané můžou být i Zrádci Viktora Tauše, které uspěli i na Cenách české filmové kritiky v sekci Mimo kino a kteří se stali pravděpodobně nejskloňovanějším seriálem minulého roku.

Ze studentských filmů sklidila velký úspěch Anatomie českého odpoledne Adama Martince, a to jak na Českém lvu v kategorii Nejlepší krátký film a Cena Magnesia za nejlepší studentský film. Tak uspět i na cenách filmových kritiků, kde taktéž zvítězil v kategorii Nejlepší krátký film. Konkurencí mu byl oceňovaný film Pripyat Piano, Hranice, Musí to být bolestivý či snímek Jsme si o smrt blíž nominovaný také jako Nejlepší animovaný film.

Další podstatnou změnou bylo přidání nové kategorie Nejlepší animovaný film. Jejím prvním držitelem se stal Jan Balej za film Barevný sen. Ten zatím diváci mohli vidět pouze na festivalu Anifilm (letos poprvé netradičně v Liberci), do běžné distribuce se zatím nedostal. Kromě již zmíněného krátkého snímku Jsme si o smrt blíž, se v nominacích objevily i Mlsné medvědí příběhy Kateřiny Karhánkové, jež slavila úspěch i se svým předchozím filmem Plody mraků. Nejen její úspěch, ale i schopnost kvalitního zpracování příběhů pro děti by mohli být znakem nové animátorské generace, která se snad dočká i potřebného uznání.

Vstřícným gestem od Akademie bylo i ocenění všech tří nominovaných v kategorii Mimořádný počin v oblasti audiovize – seriál #martyisdead (držitel ocenění Emmy), projekt Film NAŽIVO / TELEVIZE Naživo a filmové muzeum NaFilm.

Některé možné dopady na filmový diskurs a možná zamyšlení nad rozdělením ocenění jsem zmínila už během výčtu proměněných nominací. Televizní produkce se začíná prosazovat i mezi běžnou tvorbou celovečerních filmů. Zvyšující se kvalita televizní produkce by mohla mít vliv i na jejich ekonomickou podporu, a hlavně výběr zajímavých tvůrců přinášející nové filmové formy a autorský rukopis. O tom svědčí již zmiňovaný úspěch minisérie Herec a seriálu Zrádci.

Naopak je na škodu, že bez výraznějšího ohlasu prošly snímky Žáby bez jazyka a Cesta do nemožna. Oba filmy pracují s novými formami. Žáby bez jazyka si pohrávají s novou podobou scenáristiky. Cesta do nemožna zase s podobou mizanscény a obecně s celkovou vizuální podobou filmu. Cesta do nemožna se sice objevila mezi nominacemi na obě ocenění, neuspěla však v jednom případě. Je otázkou, zda by nestálo zato ocenit právě tento pokus o prací s novou filmovou formou. Podobnou otázku si kladu i u snímku Žáby bez jazyka.

Pozitivní signál však vyslala směr k „udržování“ kultury online. Ocenění se dočkal Film NAŽIVO / Televize NAŽIVO převádějící divadlo a hudební vystoupení do online prostředí, ale také online seriál #martyisdead. A dobrých zpráv se dočkala i filmová výchova, prostřednictvím ocenění filmového muzea NaFilm, první instituce podobného typu u nás. Snad nás podobně dobrých zpráv čeká v budoucnosti více.

Theodora Pfeffermannová