Cena Borise Jachnina

Členové asociace měli čas do 20. května zaslat návrhy na udělení Ceny Borise Jachnina, které se udělují ve dvou kategoriích a to za Dlouhodobý přínos v oboru filmové a audiovizuální výchovy a za Pedagogický přínos v tomto oboru. Nominaci na držitele ceny mohou podat všichni registrovaní členové ASFAV, ať už jednotlivci, či organizace. Držitele Ceny za dlouhodobý přínos v oblasti filmové a audiovizuální výchovy vybírá výbor asociace. Cenu za pedagogické působení vybírá odborná komise složená ze tří členů Asociace, která byla vybraná výborem. Letos do této komise byli jmenováni Ivana Lipovská, Adéla Mrázová a Michal Šašek.
Cena je udělována osobnostem nebo organizacím, které se zasloužily svými aktivitami, výukou, publikační či přednáškovou činností o propagaci a rozšíření filmové, audiovizuální, případně i mediální výchovy na školách či v rámci volnočasových aktivit. K udělení ceny dojde na přehlídce České vize při slavnostním vyhlášení všech cen dne 20. června 2021 v 19:00 hodin. Než se dozvíme, komu bude cena udělena, připomeňme si, kdo byl Boris Jachnin.

„Nestal jsem se sice malířem, protože k tomu jsem měl málo talentu a píle, ale zvolil jsem film, a snad to bylo dobře.“ Boris Jachnin [1]

Letos 17. dubna uplynulo dokonce 10 let od chvíle, kdy zemřel tento filmový historik, publicista a z našeho pohledu především filmový pedagog a průkopník filmové výchovy ve věku nedožitých 79 let.
Narodil se 1. května v Praze roku 1932 do rodiny lékaře, který patřil k ruské a židovské emigraci. Jeho otec jako porevoluční emigrant ze zámožné židovské rodiny nabídl svůj byt ostatním ruským exulantům ke společným setkáním, takže malý Boris Jachnin vyrůstal v meziválečném období mezi ruskou exilovou elitou. Jeho otce, doktora Borise Jachnina, popravili nacisté v Osvětimi.
Ve čtyřech letech po úrazu kyčle vážně onemocněl kostní tuberkulózou a školní docházku tak absolvoval s velkým zpožděním. V jednom rozhovoru uvádí, že pravidelnou školní docházku začal až v 15 letech. Od svých 16 let se věnoval divadlu i filmu, ale brzy poznal, že herectví není ta správná cesta k filmu. Zajímalo ho velice malířství, vizuální podoba obrazů. Studoval večerní SŠUU, přesto ho lákal stále více film. Začal studovat filmovou režii na FAMU, ale v roce 1954 byl odejit kvůli hrané agitce Zloděj na každém rohu. V roce 1955 odešel do Českých Budějovic, kde založil rodinu. Postupně se nechal zaměstnat jako osvětový pracovník, dramaturg a nakladatelský redaktor, v produkci Krajského domu osvěty (KDO) natočil i dva výukové filmy na formát 16 mm. Založil a vedl Filmový klub a v celostátním výboru vedl komisi pro filmové kluby dětí a mládeže. V šedesátých letech se vrátil na FAMU, ale nebylo to již k režii. Tématem jeho diplomové práce byl model filmového školství v tehdejším Československu. Pracoval na přípravě učebnice a potřebné metodiky Filmové estetické výchovy. Její realizace se ale již neuskutečnila, ani obhajoba kandidátské práce. Místo toho přišlo vyloučení ze Svazu novinářů a další perzekuce. Od roku 1969 střídal po dvacet let různá dělnická povolání, jako izolatér, noční hlídač, lisař, ostřič nástrojů, nýtař a skladník.
V roce 1991 obhájil na Filozofické fakultě UK titul kandidáta věd o umění v oboru teorie a dějiny divadla, filmu, rozhlasu a televize. Ve stejném roce byl politicky rehabilitován jako novinář i jako filmový pracovník. V následujících letech učil dokonce na třech univerzitách. Na FAMU, na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a dojížděl také do Olomouce na Palackého univerzitu. Pro střední filmové školy (Písek, Zlín) zpracoval metodické a učební materiály.

 
Na literárním kontě má Boris Jachnin kromě básnických sbírek, povídek a pohádek především řadu odborných publikací ze světa filmové historie. Nejen krátké brožované sešitové publikace z nyní již zaniklé edice Československého filmového ústavu o Gretě Garbo, Charlie Chaplinovi, Janu Werichovi či Janu Procházkovi nebo Brigitte Bardot. Ale především rozsáhlé publikace o německém režisérovi Rainerovi Werneru Fassbinderovi, nebo o díle Walta Disneyho. Obě začal psát ještě za normalizace, když pracoval v pekárně. Kniha o R. W. Fassbinderovi dokonce vyšla v roce 1987, ale proto také nemohlo být u ní uvedeno jeho jméno a je tak podepsána Janem Grulichem. Jelikož titul Walt Disney vyšel v roce 1990, tak už mohl být spojen se skutečným autorem.

Nicméně důvodem pojmenování ceny, kterou uděluje AsFAV za práci v oboru filmové a audiovizuální výchovy, je jeho kandidátská práce, kterou vypracoval jako model filmového školství včetně metodiky a učebnice. Na FAMU absolvoval filmovou vědu prací o modelech filmového školství v Evropě (1967) a pracoval na tomto tématu i jako řádný vědecký aspirant v letech 1968–70. Své poznatky publikoval v práci Filmová estetická výchova (1968).

Mnozí, kteří na něho vzpomínají v různých textech a rozhovorech, vyzdvihují jeho rozhled v oboru, ale také vstřícnost, laskavost a ochotu pomáhat.

[1] https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006121490