Komentovaná literatura

Na této stránce přinášíme unikátní přehled komentované bibliografie publikací, které se věnují filmové a audiovizuální výchově. Přehled knih je popsán krátkými anotacemi zástupců NFA a Free Cinema a nabízí tak možnost seznámit se v rychlosti s obsahem jednotlivých publikací v mnoha světových jazycích. Komentovaná literatura je určena především zájemcům o rešerše v pedagogických a filmovědných disciplínách.

  • 1001 activités autour du cinéma

    (Pierre Lecarme, Annabelle Mège, 2008, francouzsky)
    Vydavatel
    Chine: Casterman

    Metodická příručka určená pro pedagogy pracující s dětmi ve věku 4 až 14 let. Jak název knihy napovídá je zaměřena čistě prakticky a obsahuje 1001 vzdělávacích aktivit, které umožňují začlenit do filmové výchovy i malé děti.

    Činnosti jsou rozděleny do několika okruhů: 1) Jak se připravit na roli filmového diváka, 2) Jak se dívat na pohyblivé obrazy, 3) Jak se dělá film, 4) Jak chodit společně do kina, 5) Jak spolu mluvit o filmu, 6) Jak se stát filmovým fanouškem, 7) A jak se stát víc než divákem.

    Vše je přehledně strukturované a slouží pouze pro praktickou přípravu. Na konci je kniha doplněna například doporučenou literaturou, seznamem filmů vhodných pro věkové rozpětí 4-14 let, odkazy na instituce, asociace a časopisy, které se filmovou výchovou ve Francii zabývají.

    (David Čeněk)

  • À l’école du cinéma: Exploiter le film de fiction dans l’enseignement secondaire

    (M. Condé, V. Fonck, A. Vervier, 2007, francouzsky)
    Vydavatel
    Bruxelles: De Boeck

    Jde o učebnici určenou pro učitele na středních školách, kteří vyučují předmět filmová výchova. Kniha je koncipována jako didaktická příručka. V jednotlivých kapitolách se věnuje základním dovednostem, kterých by měl student nabýt. Je tedy strukturována logickým způsobem – jak vybrat film, jaké jsou cíle práce s filmem ve výuce, jak vést diskusi o filmu a jak přistupovat k analýze.

    Text je postaven především na četných praktických příkladech, návrzích cvičení, jejichž prostřednictvím je student doveden k tomu, aby byl schopen podat o zhlédnutém filmu informaci z hlediska narativní struktury, typologie postav, autorském přístupu, hlavních tématech, použité symbolice, kinematografickém kontextu a filmové estetice.

    Poslední kapitoly jsou věnovány vztahu filmu a vzdělávání, didaktice komunikace (výchově ke komunikaci a diskuzi), seznamu doporučené literatury pro učitele, seznamu kinosálů, kde se konaly školní projekce. Autoři se nezaměřují ve výkladu na frankofonní prostor, předmětem jejich zájmu jsou skutečně nejrůznější filmy. Například klasický film Občan Kane ale převažují filmy spíše současné hollywoodské produkce (např. Gattaca, Erin Brockovich, Ospalá díra, Amistad nebo Dobrý Will Hunting). Jednotlivé filmy nejsou předmětem komplexní analýzy, ale vždy v rámci dané kapitoly je navržen soubor pedagogických aktivit, které mají rozvádět dané téma, k němuž je film vhodný.

    (David Čeněk)

  • Audiences

    (Ian Christie (ed.), 2012, anglicky)
    Vydavatel
    Amsterdam: Amsterdam University Press

    Renomovaný britský filmový historik, pedagog a bývalý vicepresident Europa Cinemas Ian Christie připravil jako výsledek svého dlouholetého bádání sborník textů věnujících se problematice publika, resp. různých typů publik (audiences, v plurálu). Kniha zahrnuje řadu textů od předních evropských historiků a teoretiků filmu a médií, jako například Judith Thissenové, Annie van den Oeverové, Torbena Grodala, Rogera Odina nebo Raymonda Belloura.

    Kniha Audiences je rozdělena do tří kapitol: Reasessing Historic Audiences (Nové zkoumání historického publika), New Frontiers in Audience Research (Nové hranice ve zkoumání publika) a Once and Future Audiences (Někdejší a budoucí publikum). Autoři textů se zabývají různými regiony (Cinema in the Colonial City: Early Film Audiences in Calcutta, At the Picture Palace: The British Cinema Audience, 1895-1920), věnují se také dílčím tématům, jako je konzumpce filmů pomocí mobilních telefonů, kognitivní psychologie ve filmové teorii nebo konkrétním příkladovým studiím jako je zkoumání divácké recepce série Pán prstenů.

    Kniha vznikla jako součást ediční řady nakladatelství Amsterdam University Press Key Debates (klíčové debaty). V závěru nalezneme profily autorů, rozsáhlou bibliografii k tématům a jmenný a věcný rejstřík.

    (Pavel Bednařík)

  • Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy

    (Jana Krátká, Patrik Vacek, 2008, česky)
    Vydavatel
    Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity

    Autorská publikace dvou brněnských pedagogů je shrnutím vývoje „audiovizuální edukace“ (jak autoři shrnují filmovou a mediální výchovu a vzdělávání) a praktickým návodem na její využití v hodinách historie, výtvarné výchovy, ale také jako samostatného volitelného předmětu. Sedmdesátistránková brožura vydaná PdF MU nabízí základní (velmi stručný) vhled do historie mediální výchovy u nás, ale i ve vybraných evropských zemích (Francie, Velká Británie, USA).

    Autoři zařazují se znalostí problematiky filmovou a mediální výchovu do kurikulárních dokumentů, ze sociologického a pedagogického hlediska přinášejí základní definice předmětu (v širším a užším vymezení).

    Ve druhé části publikace poskytují praktický návod k využití audiovizuálně edukace ve výuce, soustředí se na náčrt analýzy jednotlivých složek filmového díla (scénář, zvuk, výtvarný obraz, filmový plakát, dabing, ad.) Vedle analýzy filmu představují také jednotlivá témata související s recepcí filmů, od psychologie a etiky filmu, před ideologii, až po filmové žánry. Nevyhýbají se ani okrajovým oblastem, jako jsou komiks a počítačové hry. Publikace je doplněna odkazem na multimediální verzi „papírové“ publikace a extenzi s ukázkami: http://is.muni.cz/elportal/?id=765190.

    (Pavel Bednařík)

  • Ce que l’école fait avec le cinéma: Enjeux d’apprentissage dans la scolarisation de l’art à l’école primaire et au collège

    (Caroline Archat-Tatah, 2013, francouzsky)
    Vydavatel
    Rennes: Presses Universitaires de Rennes

    Kniha se zaměřuje na filmovou výchovu na I. a II. stupni základních škol a na studenty prim až kvart osmiletých gymnázií. Jde o pedagogicko-uměnovědnou práci, která se zabývá především tématem, jakou úlohu hraje ve všeobecném vzdělávání umění a obzvláště pak film. Autorka vychází z teoretických přístupů týkajících se kognitivních, jazykových a dalších procesů souvisejících s učením, na jejichž základě pak rozebírá samotný proces filmové výchovy.

    Zdůrazňuje silný výchovný aspekt, který je vlastní všem druhům umění a v druhé částí knihy nabízí praktické rady týkající se hodnocení písemných studentských prací.

    Na základě konkrétních textů provádí analýzu, nabízí postupy, jak se studenty pracovat, jak je vést k písemnému vyjadřování estetického názoru na film a jak takové texty hodnotit. V závěru se také zabývá otázkou digitalizace a jaké možnosti tento technologický vývoj přináší pro usnadnění zavádění filmové výchovy jako regulérního předmětu.

    (David Čeněk)

  • Cinema a scuola

    (Alberto Agosti, Mario Guidorizzi, 2011, italsky)
    Vydavatel
    Erickson

    Publikace klade pedagogicko-didaktický důraz na estetickou a uměleckou rovinu kinematografického díla. Úlohou školy by měla být výchova kultivovaných a kritických diváků, kteří by byli schopni prostřednictvím filmového umění rozvíjet samostatné myšlení a být vedeni k otevřenosti a humanismu.

    Autoři představují výběr padesáti filmů, které člení na základě obecných kategorií (Film a dětství, Film a společenské problémy, Film a světové války, Historický film, Film a pohádka, Film a příroda). K těm však nepřiřazují žádná kritéria zaměřená na věk žáků. Výběr filmů je soustředěn na výrazná autorská díla napříč dějinami filmu s důrazem na italskou a americkou kinematografii. Součástí každého filmového profilu je zevrubné představení daného titulu, které je následováno doporučeními pro práci se studenty v rámci řádné výuky.

    Na některých místech do textu vstupují úryvky z dobových kritik nebo zkušenosti učitelů, kteří studentům daný film představili ve výuce, z jejich pedagogické praxe. Autoři se snaží vytvořit svým textem osnovu, ze které by mohli pedagogové flexibilně čerpat podněty pro svou práci ve výukovém předmětu, který by se zaměřoval výhradně na filmové umění.

    (Jiří Forejt)

  • Cinema e educazione: Percorsi per la formazione degli adulti

    (Alberto Agosti, 2001, italsky)
    Vydavatel
    Cedam

    Agosti ve své knize posouvá vzdělávací a osvětový potenciál filmu mimo školu – zaměřuje se na přínos média v životě dospělých lidí. Autor poukazuje na dopady, které může mít zhlédnutí určitého filmu na život jedince. K tomuto způsobu nahlížení filmového média přispívají jeho interdisciplinární přesahy do psychologie, sociologie, filozofie a pedagogiky.

    Během dospívání se film může podílet na formování osobnosti. V dospělosti se může stát nástrojem sebereflexe, vyrovnání se se specifickou životní situací, prostředkem meditace. Vzdělávací, výchovný a osvětový rozměr filmu je tedy posunut do kontextu identifikace jedince s filmovým dílem na úrovni individuální životní zkušenosti. V první části knihy autor předkládá svá didaktická východiska pro práci s dospělými filmovými diváky.

    V dalších částech text člení na základě témat, která rámují určitou životní situaci (vyrovnání se se smrtí, kultura, rodina, láska, svátost, smysl života ad.). Každá ze situací je pak na mnoha úrovních analyzována prostřednictvím témat obsažených ve vybraném filmu. Pro každou kapitolu je to vždy jeden titul. Takto autor kupříkladu rozpracovává úvahu o smyslu života na základě analýzy jednotlivých motivů a postav Bergmanových Lesních jahod (1957).

    (Jiří Forejt)

  • Cinema, pratiche formative, educazione

    (Pierluigi Malavasi, Simonetta Polenghi, Pier Cesare Rivoltella, 2005, italsky)
    Vydavatel
    Vita e Pensiero

    Ústředním tématem publikace je přesvědčení, že film může být výsostným prostředkem pro nenucenou formou poukazování na základní otázky lidské existence. Eseje obsažené v publikaci vznikly v rámci výzkumu realizovaného na Pedagogické fakultě Universita Cattolica del Sacro Cuore. Sbírka esejů neposkytuje konkrétní návod pro práci se studenty. Buduje však teoretickou základnu, ze které je možné čerpat argumenty pro začleňování filmu do všeobecného vzdělávání; poukazuje totiž na provázanost filmového umění s dalšími klíčovými oblastmi.

    Eseje dokumentují několik teoretických cest, které se zaobírají vztahem filmu a výukového procesu, objevování základních společenských a lidských hodnot i existenciálních otázek. V jedné linii jsou „pohyblivé obrazy“ nazírány jako zdroj historické paměti, která přitom determinuje i výukový proces samotný. Další perspektivou je poukaz na roli filmu jako iniciačního prostředku pro fascinaci kulturou a rozbušky pro hlubší zájem o filozofii vzdělávání.

    V závěru knihy se vyznění esejů posouvá do praktické roviny – využití filmu jako prostředku didaktické intervence, která by měla ústit v konstituování „pedagogia immaginale“, tedy způsobu výuky, který klade do popředí právě pedagogický potenciál filmového média. Eseje poukazují na kulturní a interpretační bohatost média, které umožňuje aktivní pedagogickou analýzu. Na ní je možné budovat obsah konkrétní výuky mnoha způsoby. Z těchto důvodu je publikace vhodná pro studenty pedagogiky, kteří mohou na film pohlížet analyticky právě z perspektivy svého oboru, což můžeme považovat za poměrně inovativní přístup.

    (Jiří Forejt)

  • Educare con il cinema

    (Giovanni Mocchetti, 2006, italsky)
    Vydavatel
    Itacalibri

    Mocchetti v úvodu publikace popisuje východiska, na jejichž základě odvozuje valenci filmu pro všeobecně vzdělávací proces. Obraz působí na recipienta bezprostředněji a příměji než slovo. Kinematografie navíc reaguje na přirozenou touhu člověka ztotožňovat se s předobrazy příběhů, přistupovat k nim emotivně a zaujatě. Poukazuje na to, že soudobí studenti žijí ve světě, který k nim promlouvá prostřednictvím agresivní vizuální kultury. Výukový proces se přitom prakticky výhradně orientuje na práci s textem.

    Publikace si neklade za cíl formulovat svébytný předmět, jehož obsahem by byl sám film. Nabádá však k využívání filmu jako efektivního výukového nástroje. Stěžejní část knihy představuje výběr filmů, které autor doporučuje pro potřeby výuky. Tříděny jsou s ohledem na věkové skupiny žactva od základní po závěr střední školy. Výběr předkládá tituly převážně z období posledních dvou dekád a kombinuje autorská díla i blockbustery. Každý z filmů je uveden krátkou anotací. Následují doporučené otázky, kterými by měl pedagog vést studenty ke správnému pochopení díla.

    Autor vymezuje v úvodu textu základní kompetence, které by si měli studenti osvojit:
    – pochopit téma filmu a rozpoznat jeho narativní strukturu
    – rozeznat a vyhodnotit jednotlivé složky díla (herecké výkony, zvukovou a obrazovou složku ad.)
    – pochopit smysl sdělení filmu a záměr režiséra
    – srovnat vyznění díla s životní realitou
    – pochopit, že obsah a forma tvoří jednotu díla
    – vnést do kontextu sdělení filmu obsah probíraného učiva
    – vyjádřit vlastní názor

    (Jiří Forejt)

  • Film Literacy Initiatives

    (Marcin Górecki, Agata Sotomska (eds.), 2015, anglicky)
    Vydavatel
    Creative Europe Desk Poland, Berlin-Brandenburg, Denmark

    Z iniciativy polské, dánské a berlínsko-brandenburské kanceláře programu EU Kreativní Evropa Media vyšla cenná publikace, která představuje aktivity spojené s filmovou výchovou ve 23 evropských zemích. Jednotlivé profily aktivit obsahují také kontaktní údaje na konkrétní organizátory. Česká republika je zastoupena organizacemi a projekty Pastich Filmz, Jeden svět na školách, Program otevřeného filmového vzdělávání, Aeroškola, Film a škola, Animanie, Centrum dokumentárního filmu a Ultrafun.

    Publikace je významným svědectvím o současném stavu filmové výchovy v Evropě. Dokládá veliký rozdíl mezi jednotlivými zeměmi a také obrovskou míru rozmanitosti výchovy k filmové gramotnosti, celostátně koordinovanými systémy počínaje a jednotlivými aktivitami malých občanských sdružení konče. Kniha může v neposlední řadě sloužit také jako důležitý inspirační zdroj pro další země.

    Exempláře lze objednat bezplatně např. v polské kanceláři Kreativní Evropy na adrese info@kreatywna-europa.eu.

    (Tereza Czesany Dvořáková)

  • Filme sehen lernen. Grundlagen der Filmästhetik

    (Rüdiger Steinmet, 2005)
    Vydavatel
    Frankfurt am Main: Zweitausendeins

    Toto DVD a doprovodná publikace představují velmi zajímavý pokus o vznik výukové pomůcky pro filmovou analýzu. Výklad a výběr je koncipován zejména z pohledu kamery, střihu/montáže. Doplňujícími interpretačními rámci jsou tzv. expozice (úvod do obecných problémů filmové estetiky) a tzv. báze (témata prezentovaná jako ústřední, tj. např. kamera jako vypravěč nebo velikosti záběrů). DVD je bohaté na ukázky z mnoha významných děl světové kinematografie (Lumiéry počínaje, přes filmy nových vln až po Jima Jarmusche aj.). Nedostatkem projektu je nepřehlednost, až zmatečnost struktury DVD. Osvojení této jinak velmi užitečné výukové pomůcky tedy vyžaduje trpělivost a velkorysost pedagoga.

    (Tereza Cz Dvořáková)

  • Filme sehen. Kino verstehen.

    (Bettina Henzler, Winfried Pauleit (eds.), 2009, německy)
    Vydavatel
    Marburg: Schüren

    Sborník navazuje na stejnojmenné odborné setkání, které proběhlo v červnu roku 2007 v brémském Kině 46. Obsahuje příspěvky praktiků na poli filmové výchovy z Německa, Francie, Rakouska a Švýcarska. Autoři (Eugène Andréansky, Michael Baute, Claude a Francis Desbaratsové, Bettina Henzler, Michael Loebenstein, Volker Pantenburg, Winfried Pauleit, Christine Rüffert, Jan Sahli, Sebastian Schädler a Sfefanie Schlüter) působí v různých typech institucí – na školách, v akademickém světě, ve filmovém muzeu i v kině – a pracují pro různé cílové skupiny.

    Studie zaujmou širokým rozsahem přístupu – od teoretických esejí po konkrétní popisy metodické práce – a využívaného audiovizuálního obsahu – od mainstreamových filmů až po Fassbinderovy výsostně umělecké filmy a také filmy experimentální, od materiálů současných po systematickou práci s archivním materiálem. Specifickou kapitolou je využití filmu v muzejní expozici. Publikace vyšla jako druhý sešit knižní řady Bremer Schriften zur Filmvermittlung /Brémské svazky o filmové výchově/.

    (Tereza Czesany Dvořáková)

  • Filmové právo. Autorskoprávní perspektiva.

    (Ivan David, 2015, česky)
    Vydavatel
    Nová beseda

    Kniha shrnuje to nejpodstatnější z oblasti legislativy spojené a výrobou a užitím audiovizuálního díla nebo záznamu. Začíná vysvětlením do značné míry umělého pojmu „filmové právo“ a pokračuje uvedením do kontextu autorského práva. Velmi zajímavé jsou exkurzy do situace filmové legislativy ve Spojených státech amerických.

    Pro pedagogy i další osoby, které se zabývají užitím filmu např. ve výuce nebo volnočasových aktivitách dětí a mládeže, je nejdůležitější pátá část knihy, věnující se smluvním vztahům. Pro výuku veledůležitý princip tzv. třístupňového testu je popsán na str. 159. Možnostem šíření školních filmů a užití filmů ve výuce se Ivan David věnuje v samostatné kapitole na str. 172. Kniha nepomíjí také další, pro výuku relevantní způsoby užití filmů, např. citaci, parodii a satiru, knihovní licenci aj. V neposlední řadě doporučujeme kapitoly, zabývající se problematikou archivního filmu, v nichž je velmi přehledně popsán např. rozdíl mezi restaurováním a remasteringem.

    (Tereza Czesany Dvořáková)

  • Kino als Kunst. Filmvermittlung an der Schule und Anderswo

    (Alain Bergala, 2006, německy)
    Vydavatel
    Marburg: Schüren

    Jedná se překlad francouzské knihy Alaina Bergaly L’hypothèse Cinema. Petit traité de transmission du cinéma à l’école et ailleurs. Oproti francouzskému originálu je německé vydání doplněno seznamem filmů a tematickou bibliografií. Editory publikace jsou Bettina Henzler, která v době vydání pracovala na disertaci o Bergalově filmové pedagogice na univerzitě Brémy, a profesor teorie médií a pedagogiky umění tamtéž Winfried Pauleit. Cenný je také úvod knihy, v němž editoři úhlem pohledu cizinců objasňují některá specifika francouzské tradice filmové výchovy a teoretický i politický kontext práce Alaina Bergaly.

    Publikace byla vydána jako začátek ediční řady Bremer Schriften zur Filmvermittlung /Brémské svazky o filmové výchově/ a na vydání se podílely kromě významného nakladatelství Schüren také Vision Kino – Netzwerk für Film- und Medienkompetenz /Síť pro filmovou a mediální kompetenci/ a Bundeszentrale für politische Bilding /Spolková centrála pro politickou výchovu/, francouzské velvyslanectví a univerzita Brémy.

    (Tereza Czesany Dvořáková)

  • Le cinéma

    (Francis Vanoye, Francis Frey, Anne Goliot-Lété, 2009, francouzsky)
    Vydavatel
    Paris: Nathan

    Tato učebnice určená především pro studenty středních a středních odborných škol je vhodnou pomůckou pro přípravu na maturitní zkoušku z předmětu filmová výchova. Je rozdělena na oddíly: Dějiny, Žánry a formy, Režie, Produkce/distribuce, Technické profese, Filmová analýza. Každý z oddílů je členěn na podkapitoly, kterým je vždy věnována jedna dvojstrana.

    Jednotlivá témata jsou podána jako résumé daného pojmu, problematiky nebo charakteristika profese. Zatímco jedna strana je teoretickým résumé, na druhé straně je vždy uveden praktický příklad. Kniha neobsahuje návrhy cvičení a seznam doporučené literatury. Také zde nejsou didaktické návody pro učitele.

    (David Čeněk)

  • L’hypothèse cinéma: petit traité de transmission du cinéma à l’école et ailleurs

    (Alain Bergala, 2006, francouzsky)
    Vydavatel
    Cahiers du cinéma

    Kniha je souborem studií a esejí, jejichž hlavním tématem je zavádění předmětu filmová výchova do francouzské vzdělávacího systému. Francouzský kritik a filmař Alain Bergala se podílel na koncepci a stručně popisuje na základě dvacetileté zkušenosti, jak se tato myšlenka ve Francii prosazovala, následně nastiňuje základní metodologická a didaktická východiska.

    Detailně se věnuje otázkám, jak postupovat při výuce s ohledem na dětskou psychologii od mateřské školy po střední školu, analyzuje význam filmové výchovy z hlediska moderního vzdělávání. Na základě francouzské zkušenosti pak vysvětluje, jakým způsobem jsou vybírány filmy do školní videotéky, jak s nimi nadále pracovat, jaké didaktické materiály je doprovází, které instituce celý proces zaštiťují. Ve třech posledních kapitolách se zabývá problematikou výuky filmové analýzy a otázkou, zda je praktická část – tedy filmování – nutnou součástí filmové výchovy.

    Část svých úvah věnuje také otázce, zda by se v hodinách filmové výchovy mělo hovořit o televizi. Kniha je psána jako komplexní úvod do problematiky filmové výchovy a není omezena pouze na francouzský kontext. Najdeme zde i řadu podnětných úvah týkajících se takových detailů jako je otázka, zda využívat dabované verze zahraničních filmů, jak propojit znalosti analytické s praktickou ukázkou filmování aj.

    (David Čeněk)

  • Metodika a výběrové rejstříky pro výchovu filmovým uměním

    (1987)
    Vydavatel
    Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost

    Tato minulému režimu velmi poplatná brožura je z dnešního pohledu zajímavým svědectvím doby, kdy se vedle sebe v nabídce filmů pro děti a mládež mohly objevit portréty Klementa Gotwalda, oslavný film o lidových milicích Ozbrojená pěst dělnické třídy a subverzivní sociální dokument Olgy Sommerové S tebou, táto. Historicky cenná je také příloha vzoru zřizovacích dokumentů pro filmové kluby dětí. Částečně inspirativní mohou být dodnes tematické rejstříky archivních filmů vhodných pro práci s dětmi a mládeží (např. profily významných českých představitelů animovaného filmu nebo filmů o umění).

    (Tereza Cz Dvořáková)

  • Metodika školního filmu

    (Petr Denk, 1936)
    Vydavatel
    Praha - Brno: Dědictví Komenského – Vydavatelský odbor ÚSJU

    Dobové zamyšlení nad využitím filmu v pedagogické praxi je z dnešního pohledu zajímavé především tím, že rozlišuje mezi využitím filmu jako vedlejšího prostředku výuky a využitím filmu jako hlavního prostředkem výuky. První ze zmíněných postupů nazývá „filmovou hodinou“ a druhý „filmovou lekcí“. Již v roce 1936 autor navrhuje dodnes fakticky ideální struktury „filmové lekce“: 1. Úvodní slovo učitele, 2. Ilustrační materiál, 3. Film, 4. Odpovědi na dotazy dětí, 5. Ukončení rozhovoru a 6. Úkoly dětem.

    (Tereza Cz Dvořáková)

  • Nafilmuj to! Jak vzniká film

    (Tim Grabham a kolektiv, 2011)
    Vydavatel
    Praha: Mladá fronta

    Interaktivní a bohatě ilustrovaná kniha pro děti a mládež se prodává v papírové krabici, která připomíná filmovou klapku. Uvnitř naleznete samotnou knihu Jak vzniká film, která dětem popisuje proces vzniku filmu v dnešní době s využitím digitálních technologií. Vedle stádií produkce se zaměřuje také na druhy záběrů, zvuk nebo kompozici. Samostatné oddíly kapitoly z pera Davea Reevea, Clare Richardsové a Tima Grabhana se věnují narativnímu, dokumentárnímu a animovanému filmu.

    Samostatnou část publikace tvoří praktické složky Premiéra filmu, Studio Animace, Rekvizity a efekty, Zvukové studio a Storyboard, jež obsahují konkrétní artefakty a pomůcky pro natáčení a předvádění dětmi vyrobených filmů, např. vstupenky do kina, vystřihovací postavy pro fázovou animaci, papírové masky nebo CD s 99 zvukovými efekty vhodnými pro film.

    (Tereza Czesany Dvořáková)

  • Pohyblivé obrázky. Jak funguje projektor, televize a filmová kamera

    (Radek Chajda, 2011)
    Vydavatel
    Brno: Computer Press

    Kniha z dílny popularizátora fyziky Radka Chajdy je velmi praktickým průvodcem základními principy audiovizuálních záznamových a projekčních technologií. Dozvíme se nejen, jak funguje lidské oko a minimum z dějin zobrazovací technologie a české kinematografie, ale také to, jak vyrobit jednoduché optické hračky. Specialitou publikace je plynulý přechod od tématu klasické filmové technologie k základům televizního (elektronického) záznamu a přenosu. Knihu lze díky čtivému a srozumitelnému stylu a praktickým pasážím doporučit také jako výukovou pomůcku, a to nejenom filmové/audiovizuální výchovy, ale i třeba do hodin fyziky.

    (Tereza Cz Dvořáková)