DSCF9392[1]

„Oslavit desetileté výročí, to je vždycky příležitost k bilancování“

13. 11. 2015

Martina Voráčková

V současné době lektorka a metodička vzdělávání. Animovaným filmem se podrobněji zabývá od roku 2006, kdy začala realizovat projekt Animánie. Jako pedagožka výtvarné výchovy na základní umělecké škole tíhne k výtvarné stránce filmového vyjádření. Pracuje jako lektorka dlouhodobých kurzů, výtvarných a animačních workshopů pro děti i dospělé, galerijních animací i programů pro školy u nás i v zahraničí. Upřednostňuje klasické animační techniky jako základ pro tvorbu filmu i porozumění filmové řeči.

Pracujete jako pedagožka výtvarné výchovy. Co Vás přivedlo k filmové výchově a vzdělávání?

Po studiích jsem brzy zakotvila na základní umělecké škole. Asi před jedenácti lety jsme se rozhodli pracovat v rámci výtvarného oboru i s filmem. Já jsem se o film zajímala už jako studentka, chodila jsem hodně do kina, do filmového klubu, ale filmovou vědu jsem nestudovala. Začali jsme s natáčením na osmimilimetrový film. Sice jsme si to s dětmi hrozně užívali, ale zároveň jsme pochopili, že pokud to chceme dělat pořádně, nepůjde to takhle bez přípravy. S kolegyní Janou Ježkovou, tehdy Jeremiášovou, jsme vymyslely projekt Animánie. Idea byla uspořádat malý festival, kde budeme prezentovat amatérská filmová díla našich studentů a zároveň pozveme profesionální tvůrce, režiséry a animátory jako lektory dílen. Měly jsme ale jasnou představu, že jednotlivé dílny by pro děti neměly být osamoceným experimentem. Důležité pro nás bylo, aby byly jednotlivé nabídky vzájemně provázané. Zároveň jsme věděly, že je třeba respektovat věk a vývojový stupeň dítěte. Brzy jsme taky pochopily, že v rámci dílen je ideální pracovat ve dvojici: profesionální filmař znalý oboru a zkušený pedagog. První ročník se uskutečnil ve spolupráci s festivalem Finále. Protože byl úspěšný, dostali jsme do dalších let finanční podporu města, ministerstva kultury i dalších institucí. S lepším finančním zázemím se obsah projektu stále rozšiřoval. Mohli jsme zvát více hostů, vymýšlet nové programy nebo se sami vzdělávat. V roce 2009 se Animánie stala jedním z projektů nově vzniklé obecně prospěšné společnosti Ocet. V té době jsme se již systematičtěji zabývali tím, co by se dalo nazývat filmovou výchovou. Od roku 2010 existuje kurikulární dokument oboru Filmová výchova, který byl začleněn jako nový doplňující vzdělávací obor do RVP pro základní školy a gymnázia. Poslední roky se proto také zabývám hledáním praktických možností využití filmové výchovy v rámci činnosti Animánie.

Animánie se tedy osamostatnila od původního napojení na základní uměleckou školu?

Na základní umělecké škole, kde jsem stále zaměstnaná, je film pouze jedním z témat. Pracuji hlavně s tvorbou animovanou, která víc vychází z výtvarné, obrazové složky. Po roce 2010 se v nových RVP základního uměleckého vzdělávání objevilo studijní zaměření multimediální tvorba. Je definován jako používání multimédií, respektive digitálních technologií v oblastech tvorby, interpretace či recepce a reflexe umění. Filmová a audiovizuální výchova tam zatím nemá moc prostoru, ale podle mého je toto jedno z důležitých témat současných diskusí k tématu. Vzhledem k vývoji je ale logické, že pro základní uměleckou školu byl projekt příliš ambiciózní. Taky bylo potřeba angažovat větší tým lidí. Jedna část zaměstnanců se stará o produkční, technické a finanční zajištění. Druhou skupinu tvoří deset externích lektorů. V ní jsou filmoví studenti či profesionálové a pedagogičtí pracovníci.

Jaké další aktivity tedy patří pod hlavičku Animánie?

Od roku 2015 je projekt sjednocen se samostatným spolkem Animánie, o. s. Soustředí se pouze na film, vzdělávání a aktivity s tím spojené. Kromě již tradičního festivalu pracujeme celoročně v několika rovinách. Cítili jsme, že je třeba cílit na jednotlivé věkové skupiny. Z toho vzešly programy pro veřejnost a pro školy. Učitelé hledali náplň mediální výchovy, se kterou si v rámci nově zavedených RVP nevěděli rady. A my jsme jim nabídli programy, které pracovaly s filmem prakticky i teoreticky. Dnes už nabízíme formáty pro první, druhý i třetí stupeň vzdělávání. Před třemi nebo čtyřmi lety jsme zavedli celoroční zájmové kurzy pro děti, které se filmu chtějí věnovat intenzivněji. Setkáváme se pravidelně jednou za týden na dvě hodiny. Kromě základů animace, kde si děti vyzkouší různé animační techniky, se mohou věnovat fotografii nebo například postprodukci. Pokračovací kurzy pak nabízejí možnost vlastní filmové tvorby.

Jak vypadají programy pro školy?

Programy pro školy běží od roku 2011. Původně jsme je připravovali v kině, ale ten prostor se nám neosvědčil. Navíc to pro školy není tolik praktické. Když jsme se stali mobilními a přestali jsme být vázaní na určitý prostor, vzrostl i zájem o naši nabídku. Pracujeme vždy s jedním třídním kolektivem v rozsahu tří až čtyř vyučovacích hodin, a to dvěma způsoby. Jeden se zaměřuje spíše na obsahovou stránku filmu, druhý na jeho praktickou realizaci. V prvním formátu zhlédneme deseti- až patnáctiminutový film. Rozebereme ho prostřednictvím aktivních činností, které jej umožňují prožít takříkajíc na vlastní kůži. Využíváme prostředky výtvarné i dramatické výchovy a samozřejmě o filmech diskutujeme. Rozebereme obsah a vysvětlíme využité animační techniky i obecně rozdílný přístup ve srovnání s filmem hraným. Druhý formát je vhodnější pro starší děti nebo studenty. Kromě témat, jako je žánr, umělecké směry ve filmu či literární předlohy, představujeme jednotlivé techniky animace, kterou si pak mohou studenti vyzkoušet prakticky. Do Vánoc máme objednány tři až čtyři programy týdně. Cestujeme s našimi formáty po celé republice. Nabízíme i intenzivnější, pětidenní program, který školy využívají jako projektovou výuku. Během této doby pracujeme s třídou na jednom tématu a vytváříme na jeho základě animovaný film. V Plzni a okolí již pravidelně spolupracujeme s pěti školami. Děti nás tam znají, protože se s nimi setkáváme v různých ročnících. Díky této kontinuitě získávají komplexnější, na sebe navazující informace. Jednotlivé dovednosti si osvojí a zdokonalí se v nich. V rámci RVP je nazýváme klíčovými kompetencemi.

Co byste rádi zlepšili nebo zavedli do budoucna?

Určitě by se nám hodily větší prostory, lepší technické vybavení, ale i více zkušených odborníků, lektorů. Nedávno jsme slavili desetileté výročí, což je vždycky příležitost k bilancování. Říkala jsem si, že jsme stále ještě na začátku, že jsme toho zatím udělali málo… Ale zároveň byl ten posun za deset let obrovský. Naší slabinou je nedostatek zpracovaných metodických materiálů nebo pracovních listů. Nějaké pomůcky samozřejmě máme, abychom mohli programy realizovat, ale energii jsme zatím věnovali hlavně rozvoji nabídky a praktické realizaci. Mým velkým osobním přáním také je trochu se zastavit a nějak všechny ty aktivity reflektovat, udělat si čas na soustředěné zpracování informací, metodiky a materiálů.

Zaměřme se teď na blížící se festival Animánie

Celý festival trvá devět dní a každým rokem rozvíjí jedno předem stanovené téma. Cílíme nejen na děti, ale i na širokou a odbornou veřejnost. Festival nabízí projekce animovaných filmů pro rodiny s dětmi, mladé lidi i školy, v klasickém kině i alternativních prostorech, jakým je třeba kavárna, kde právě sedíme. Letos se velká část festivalu uskuteční v nově a krásně zrekonstruovaných prostorách nádraží Jižní předměstí, tzv. Moving station. Na téma festivalu a projekce navazují dílny a workshopy vedené profesionály. Jedním z hlavních pilířů festivalu je soutěžní přehlídka audiovizuální tvorby mladých tvůrců do 26 let. Letos je poprvé mezinárodní a je koncentrována do tří dnů. Účastníci mají prostor k setkávání, vzájemné inspiraci, ale také konzultaci s porotou. Ta oceňuje nejlepší snímky cenou, animovatelnou loutkou Animáničkou. Zároveň uděluje mnoho čestných uznání. Nedílnou součástí je také kolokvium filmové výchovy. Ukázalo se, že komunikace a diskuse nás posouvají dopředu.

Čemu se bude letos kolokvium věnovat?

Koná se třetí ročník, i když ten první jsme skromně označili jako nultý. Došlo k velkému posunu v chápání obsahu i v propojení jednotlivých účastníků. Myslím, že bude důležité definovat, co to filmová výchova v praxi skutečně je. I přes existenci nepovinného předmětu Filmová a audiovizuální výchova na základních školách a gymnáziích nevím o žádné škole, kde by se tento předmět prakticky realizoval. Přesto spousta učitelů s filmem v nejrůznější podobě pracuje na různých stupních základních a středních škol, v základní umělecké škole nebo v rámci mimoškolní činnosti. Takže se bude mluvit o tom, co vlastně existuje a jak to funguje. První den představí české a zahraniční subjekty, které filmovou výchovu realizují, a proběhne také seminář k autorskému právu. Druhý den se sejde neformální pracovní skupina, která si bude definovat cíle a strategie. Důležité je otevřít otázku regionálních center filmové výchovy a diskutovat o metodických materiálech, které jsou velmi žádané praktikujícími učiteli.

Jaká jsou největší lákadla letošního festivalu?

Tématem je setkání s japonským uměním. Budeme se tedy věnovat japonské animaci a také trochu komiksu. V nabídce jsou i dílny věnované kresbě mangy, kterou povede jeden z hostů, Ikuo Matsuda. Další budou věnovány character designu, animaci s japonským dřevořezem, JRPG hře nebo komiksové kresbě. Z projekcí bych vyzdvihla snímky dalších japonských filmařů, Koji Yamamury a Yuichi Ito, kolekci krátkých animovaných snímků Animé po setmění a filmy pro rodiny ze světové tvorby i pokladů Národního filmového archivu. Zajímavý projekt je bezesporu představení italských tvůrců připravované přímo pro plzeňský prostor DEPA 2015 s názvem Juri the cosmonaut.

Marie Barešová