IMG_8823

„Vymýšlíme různé formáty, jejichž záměrem je mimo jiné dostat diváky do kina“

30. 10. 2015

MgA. Jiří Forejt. Absolvent filmové a televizní produkce na FAMU, zakladatel a ředitel obecně prospěšně společnosti Free Cinema Pofiv, iniciátor platformy Program otevřeného filmového vzdělávání, která sdružuje Free Cinema, Národní filmový archiv a FAMU na poli filmové výchovy a práce s publikem. Platforma rozvíjí sérii vzdělávacích formátů zastřešenou projektem Co je to film?. Autor konceptů filmové výchovy pro děti, mládež a dospělé, realizovaných na půdě Národního filmového archivu. Věnuje se mj. vývoji experimentálních vzdělávacích formátů reflektujících prekinematografii a období tzv. raného filmu.

Jak ses dostal k tématu filmové výchovy?

Iniciační momenty byly vlastně dva. Já a moje nyní už manželka jsme ve stejné době vymýšleli projekt závěrečné diplomové práce. Já magisterské na produkci, ona bakalářské na filmových studiích. Saša si zvolila historii filmového vzdělávání u nás a já jsem s kolegou Jakubem Pinkavou vytvořil projekt kulturního prostoru, jehož smyslem byla popularizace filmové kultury, přičemž významnou část koncepce tvořila právě filmová výchova – její aktivní podoby. Zároveň jsme s Jakubem ve stejném roce, 2012, na filmovém festivalu v Karlových Varech vymýšleli a koordinovali filmově vzdělávací sérii. S Vladimírem Hendrichem jsme uspořádali několik panelových diskuzí s režisérskými osobnostmi a kritiky a zároveň jsme nabízeli festivalovým divákům možnost zapojit se do filmových workshopů. Před třemi lety jsem pak dostal možnost připravit vzdělávací cyklus pro Ponrepo, kino Národního filmového archivu. V té době se totiž divácky vyčerpal několikaletý projekt kolegů z NFA Kurz filmové historie, což byly v podstatě chronologické projekce celovečerních filmů se zevrubnými lektorskými úvody. Vznikl celoroční kurz filmové tvorby a analýzy pro středoškoláky. To byl pilotní pokus, jehož vývoj byl podpořen výzkumným grantem AMU. Dobře se ujal a existuje dodnes, i když v transformované podobě, pod názvem Jak stvořit film? – což je jeho praktická linie a Jak vidět film? – linie řekněme analytická. Po všech postupných úpravách je to kurz se zpracovanými skripty, metodikou, zkušenými lektory. Od něho se postupně odvinula celá paleta aktivit pro školy, pro volný čas, až po vzdělávání pedagogů a dramaturgů kin.

Jak do toho vstoupila Free Cinema?

Obecně prospěšnou společnost Free Cinema jsme založili v roce 2012. Pomohla nám zastřešit probíhající aktivity, začala spolupracovat s FAMU a v roce 2013 i s NFA. Ve stejném roce taky vznikla platforma Program otevřeného filmového vzdělávání, která všechny jmenované instituce propojila. Free Cinema v tom figurovala jako hnací motor. Zároveň už personálně přerostla mně a Jakuba, když se k nám připojili další odborníci, často pedagogové z FAMU nebo Filmových studií a další osobnosti. Je to samostatný subjekt se správní i dozorčí radou. Ústředním tématem společnosti je práce s publikem a filmová výchova. Vymýšlíme různé formáty, jejichž záměrem je mimo jiné dostat diváky do kina. Naším cílem je, aby se s filmem seznamovali v kině a ne prostřednictvím počítačů nebo mobilních telefonů. Často čerpáme inspiraci z období tzv. kinematografie atrakcí – raného filmu, což nám pomáhá odkazovat k samé podstatě kinematografické zkušenosti, která je s kinem a fenoménem společného sledování filmu neodmyslitelně spjata.

Jaké jsou nejdůležitější filmově výchovné nebo vzdělávací aktivity, na kterých se podílíš?

Dvě základní kategorie jsou volnočasové aktivity a programy pro školní publikum. Ty se obě dál dělí podle věku návštěvníků, protože se na ně váže jiný přístup nebo jiný výběr filmů. Stále rozšiřovaný program pro školy cílí zvlášť na mateřské, základní a střední školy. Pro jednotlivé skupiny nabízíme filmové projekce opatřené úvody i závěrečným komentářem či diskuzí, workshopy, edukativní klauniády s důrazem na dějiny a technologickou podstatu filmu ad. Děti i studenti mají také možnost podívat se do promítací kabiny, aby se seznámili s podmínkami filmové projekce.

Vedle toho funguje nabídka projektových dnů. Těm jsou věnovány vždy zhruba čtyři hodiny, v rámci kterých jsou zpracovávána konkrétní témata – Filmová analýza, Film a literatura, Zvuk ve filmu, Principy pohyblivého obrazu, Filmová laboratoř, Okno do dokumentárního filmu atd. Pedagogové mohou jednotlivé okruhy volně kombinovat. Projekce i Projektové dny se snažíme opatřovat pracovními listy pro studenty. Mezi volnočasové aktivity patří nedělní projekce pro rodiče s dětmi Ponrepo dětem, na které navazují dílny. Vznikají takové poloinscenované formáty, z nichž dva pravidelně opakujeme. Lunapark filmových vynálezů tematizuje dobu, která vedla k vynálezu filmu, a Byl jednou pan Ponrepo ukazuje, jak vypadaly první filmové projekce. Vždy je důležitá úloha moderátorů, filmových klaunů. To je specifická profese kombinující herecký a improvizační um s orientací ve filmových dějinách. Klíčová je práce s publikem, interakce s diváky a schopnost využít maximálně prostoru kina.

Pro starší teenagery a dospělé funguje teoretický kurz Jak vidět film? V této sérii seminářů učíme cílovou skupinu analytickému uvažování o filmu. Doplňuje ji kurz praktický, Jak stvořit film?, vlajková loď, kterou jsem zmínil na začátku. Během tohoto kurzu studenti vytváří krátké filmy. Vyzkouší si celý proces od námětu, přes osvojení práce s filmovou technikou, natáčení, postprodukci, až po kinopremiéru. Vedle toho nabízíme také kurzy pro vzdělávání pedagogů.

Vzhledem k velkému počtu aktivit musí být tým spolupracovníků hodně široký.

Klíčovou postavou v koordinaci a systematizaci našeho workflow je Saša F. Lipovská. Veronika Bokšteflová kultivuje naše psané projevy a celkově mediální obraz a komunikaci s veřejností. Anna Mohaplová má na starosti finance a dohlíží na ekonomickou udržitelnost projektu. V NFA nás metodicky i koncepčně zastřešuje Tereza Czesany Dvořáková, z dalších zaměstnanců je neocenitelná pomoc Davida Havase, vedoucího Ponrepa, Romana Říhy, pana promítače, samozřejmě kurátorů a musí taky padnout tvoje jméno. Marie Barešová. Významný externí spolupracovník je David Čeněk, dramaturg i metodik. Důležitá je řada lektorů, mezi kterými figurují i filmařsky či kulturně výrazné osobnosti – Lukáš Houdek, Martin Čihák, Vladimír Hendrich, František Týmala, Črt Braník, Martin Kohout, Tomáš Hruška, Jiří Flígl a mnoho dalších.

Co chystáte do budoucna?

Momentálně připravujeme nový formát pro Ponrepo dětem, jenž se bude věnovat grotesce a trikům. Ten otestujeme teď v zimě. A chystáme dva víkendové semináře: Jak uvést film? a Jak uvést film dětem?. Nabídneme je dramaturgům kin, kulturních zařízení, případně dalším subjektům, které mohou pracovat s audiovizuálním materiálem. Naším záměrem je nejen představit profesionální lektorský úvod, ale nabídnout návod, jak eventizovat celý program nebo jak přistupovat odlišně k jednotlivým segmentům publika. Zároveň se už delší dobu snažíme po republice vytvořit partnerskou síť, aby byly jednotlivé subjekty věnující se filmové výchově a vzdělávání vzájemně informovány a mohly navazovat spolupráci. Tomu ostatně slouží i web www.filmvychova.cz, pro který realizujeme tento rozhovor. Nápadů je vlastně hrozně moc a jedním z vedlejších produktů jsou i speciální události jako Midnight Movies nebo Cabaret Ponrepo, které spadají do oblasti práce s publikem. Na všech frontách přitom neustále roste návštěvnost a tento kvantitativní ukazatel je vlastně i náš nejcennější feedback.

Velkou výzvou do budoucnosti je vývoj metodických materiálů pro učitele k filmům ze sbírek NFA a vůbec příprava nástrojů, které umožní integraci našeho know-how do vzdělávacího systému – nebo alespoň k našim partnerům v regionech. Řadu našich seminářů a workshopů totiž nabízíme ve výjezdové podobě, v takovém případě ale průběh lekcí vedou naši lektoři, což není z logistických důvodů úplně udržitelné.

Za sebe mohu říci, že mě má současná práce poměrně dost baví. Mám totiž možnost vymýšlet nové formáty a koncepty, s tím benefitem, že často vystupuji před dětmi jako filmový klaun i jako pedagog před starším publikem. Nejsem tedy odtržen od reality, mám neustále možnost konfrontovat své představy s tím, co děti baví, co je rozvíjí, a co je naopak otravuje. V poslední době se z těchto zkušeností snažím zpětně vytěžit nějakou teoretickou reflexi filmově-výchovných praktik.

Marie Barešová