konvikt_89

„Vítáme spolupráci institucí i jednotlivců“ (rozhovor s Terezou Dvořákovou)

2. 12. 2014

Co je podle tebe vlastně filmová výchova?

To tedy začínáme jednoduchou otázkou! Filmová výchova je pro mě výchova o filmu a výchova k filmu. Tedy teoretická výuka i praktické osahávání svébytného komunikačního kanálu a druhu umění. Filmová výchova není mediální výchova. Rámcové vzdělávací programy ji podle mého názoru naprosto logicky zařazují mezi estetické vzdělávací obory. Film je svrchovaně syntetické umění, které v sobě zahrnuje řadu jiných druhů, ale také řadu dalších kontextů.

Filmová výchova má z určitého úhlu pohledu možná nejblíž k výtvarné výchově. I tohle tvrzení je ale nepřesné. Dějiny filmu například říkají mnoho o moderních dějinách západní civilizace, analýzy filmových adaptací mají velmi blízko k literatuře a cizím jazykům. A takto lze pokračovat prakticky donekonečna. Připadá mi hodně důležité, aby moderní přístup k filmové výchově čerpal z praktické podstaty filmu. Děti, mladí lidé i dospělí zájemci o film jsou vedeni k filmové praxi.

U nás v Národním filmovém archivu ke klasické filmové technologii, nebo třeba k digitální animaci jako na projektech kolegů z Ultrafunu, nebo k dokumentárním či hraným studentským projektům jako v Jednom světě na školách nebo ve Free Cinema. Film už není elitářská záležitost a praxí můžeme mladé naučit zažít specifikum filmu na vlastní kůži.

Kdy ses začala zabývat tématy souvisejícími s filmovou výchovou?

To vyplynulo tak nějak postupně. První projekt, který mě napadá, byl výzkum pro mou diplomovou práci obhájenou v roce 2003 na FAMU, v níž jsem se mimo jiné zabývala historií (respektive absencí) filmové výchovy v našich zemích. Ale systematičtěji se filmovou výchovou zabývám teprve několik posledních let v rámci své práce v Národním filmovém archivu.

Jak se NFA v minulosti věnoval filmové výchově?

Vím o třech hodně zajímavých obdobích. První přišlo hned po založení filmového archivu ve 40. letech. Tehdejší koncept instituce byl velmi progresivní, zahrnoval kromě jiného i výzkum a také poměrně silnou osvětovou roli. První přednášky, o kterých vím, se konaly již za války po celém území protektorátu a to pro dospělé – ať již profesionály v oblasti filmu, nebo laické zájemce. Přednášejícími byli významní činovníci filmu – kupříkladu Karel Smrž nebo Miroslav Rutte. Tato činnost pokračovala ještě v období třetí republiky.

Druhé významné období se časově krylo s dobou politického uvolnění 60. let. Tehdejší Československý filmový ústav spolu s Výzkumným ústavem pedagogickým realizoval řadu kroků, které měly vést k zařazení filmové výchovy do školních osnov. Změněná politická situace po roce 1968 bohužel znamenala také zmar těchto snah. Významnou osobností tohoto období byl Boris Jachnin. V neposlední řadě se filmovou výchovou zabývali v 80. letech naši kolegové jako Ivan Klimeš, Jan Bernard nebo současný ředitel NFA Michal Bregant, kteří realizovali na několika československých pedagogických fakultách přednáškové cykly o filmu.

Jakou roli by měl NFA plnit ve filmové výchově do budoucna?

Myslím si, že Národní filmový archiv by rozhodně neměl plnit roli nějaké centralistické instituce filmové výchovy. Velmi se mi líbí současná diverzita projektů filmové výchovy v celé České republice a moc ráda se těmito projekty inspiruji. Na druhou stranu myslím, že Národní filmový archiv se postupně přibližuje roli filmového institutu, jako ho známe z Velké Británie nebo Skandinávie, částečně i z Německa. A v tom případě je filmová výchova jako součást poslání zcela zásadní.

NFA by v optimální situaci mohl být koordinátorem projektů filmové výchovy, funkčním nástrojem pro sdílení informací v oboru filmové výchovy v České republice i ve vztahu k zahraničí. Myslím také, že v současné době, kdy se obor filmová/audiovizuální výchova potýká s tolika problémy především na úrovni formálního vzdělávání, by Národní filmový archiv měl plnit roli iniciátora komunikace mezi rezortem školství a kultury a také iniciátora projektů vedoucích k funkční podpoře pedagogů, kurzy a metodickými materiály počínaje a didaktikou výuky konče.

Jaké jsou aktuální problémy nebo výzvy v této oblasti?

Jak už jsem zmínila, největší problém vidím na straně formálního vzdělávání. Obor filmová výchova se sice před několika lety stal součástí kurikula základních škol a gymnázií, ovšem jen na dobrovolné bázi, a to bez hodinové a finanční dotace. Tato skutečnost vedle nedostatečné přípravy pedagogů a nedostatku metodických materiálů a didaktiky výuky rozvoj filmové výchovy na českých školách výrazně limituje.

Může pomoci rozvoji filmové/audiovizuální výchovy samostatný okruh podpory Státního fondu kinematografie, který je vypisován od roku 2013?

Ve Státním fondu kinematografie shodou okolností už šestý rok působím na pozici členky Rady Fondu. O vzdělávacích aktivitách z důvodu střetu zájmu nehlasuji, účastním se ale například práce v pracovní skupině pro okruh vzdělávání a výchova v oblasti filmu. Myslím si, že podpora Fondu může být v budoucnosti podstatná pro středně velké projekty. Ty malé na ni nedosáhnou. Na velké projekty typu příprava metodiky nebo masovější zavádění filmové výchovy do škol zase nikdy nebude dostatek peněz. Fond kinematografie je totiž primárně určen pro podporu národní filmové produkce a filmová výchova je z tohoto úhlu pohledu pouhou popelkou.

Jaký by z tvého pohledu byl ideální stav F/V v Česku v dlouhodobém horizontu?

Myslím, že by bylo utopické a možná i scestné si představovat, že filmová výchova by se měla vyučovat na školách jako povinný předmět. Ideální by podle mého názor bylo, aby ti motivovaní pedagogové mohli předmět vyučovat bez větších překážek, aby si mohli vybrat ze snadno dostupných metodických materiálů, učebních pomůcek vč. právně ošetřených ukázek z filmů. Líbilo by se mi, kdyby se takoví pedagogové sdružovali.

Připadá mi smysluplné rozšířit filmovou výchovu na předškolní vzdělávání (místo těch hodin, které děti ve školkách tráví před televizní obrazovkou) a na základní umělecké vzdělávání (v současné době se hodně dělá v estetické výchově, jsou tu ale jasné limity). Osobně bych moc ráda nabídla vědomí o filmu také učitelům jiných předmětů – film může být výborně využit i v hodinách fyziky, chemie, literatury, hudby, dějepisu, literatury atd. Systematičtější práce s těmito možnostmi už ale musí být doménou lidí s detailní znalostí kurikula primárního a sekundárního vzdělávání.

Připravujete síť regionálních center filmové výchovy. Jakou roli by měla tato centra sehrávat v šíření F/AV v regionech?

Síť regionálních center patří mezi naše další dlouhodobé plány. Ona se ale pomaličku spontánně rozvíjí sama od sebe  – v Plzni je to Animánie, v Praze Aeroškola a Free Cinema, v Ostravě Cineport, v Jihlavě Centrum dokumentárního filmu, v Hradci Králové Impuls. Existující regionální centra filmové výchovy po celé České republice by samozřejmě výrazně usnadnila sdílení a šíření informací, organizaci celorepublikových setkání a tak dále.

S jakými organizacemi NFA na těchto aktivitách spolupracuje?

Vítáme spolupráci s každou institucí nebo jednotlivci, kteří realizují filmovou výchovu, nebo o ni mají zájem. Poslední silný dojem na mě udělala série setkání o filmové výchově na přehlídce Podzimní sběr, které organizovalo sdružení Animánie v Plzni. Sešli jsme se tu k diskuzi například s lidmi z Aeroškoly, Ultrafunu, Animámie, ale také s konkrétními pedagogy a studenty pedagogických fakult a zástupci kanceláře Kreativní Evropa – Media nebo Státního fondu kinematografie.

Velmi ráda bych do budoucna zintenzivnila spolupráci Národního filmového archivu s Národním ústavem pro vzdělávání. Zahraniční spolupráce je doménou kolegy Petra Bednaříka. Aktuálně se nejvíc těším na statečné pedagogy, kteří od ledna nastoupí do našich kurzů, aby se dozvěděli o filmu v teorii a praxi více.

Máš malou dceru a nabízí se tedy otázka, jak ji vedeš k filmové gramotnosti, zájmu o film?

Františce je pět let a už je docela zdatným filmovým divákem. Nejsem v její filmové výchově nijak důsledná, důraz asi kladu na kvalitu nabídky a také asi na to, abychom doma filmy „nekradli“. Tedy abych ji od malička podvědomě neučila, že filmy jsou kdykoliv ke stažení zadarmo na internetu. Hlídám čas, který s filmy, resp. audiovizuálním obsahem, tráví. Nejraději má dětské filmy typu Páni kluci nebo Ať žijí duchové. Jejím nejoblíbenějším kinem je Ponrepo.

Marie Barešová, Pavel Bednařík