Myslet na mladou generaci

15. 5. 2019

Od 28. května do 2. června proběhne v Ústí nad Labem druhý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů ELBE DOCK. V rámci něj bude předána Cena Pavla Kouteckého a proběhne několik workshopů pro začínající filmaře. Zejména studentské a prakticky orientované části programu  jsme se věnovali v rozhovoru s Terezou Czesany Dvořákovou.

Můžete ve stručnosti přiblížit, jaká je náplň studentského programu na festivalu ELBE DOCK? Kam byste jej situovala v kontextu dalších tuzemských festivalů?

Studentský program koncentrujeme do tří dnů. Pro účastníky máme připravené dopolední projekce, hlavní přednášky, které proběhnou ještě před obědem a poměrně bohatý odpolední program, kdy si studenti budou moci vybrat postupně ze tří workshopů, dvou diskuzí a exkurze. Workshopy jsou velmi praktické – studenti se třeba naučí pracovat se základním střihovým programem, vytvoří metodické materiály k filmu nebo si vyzkouší, jak uvést film v kině. Účastníci jsou samozřejmě vítáni i na dalších projekcích, koncertech a výstavách, které se v rámci festivalu uskuteční.

V České republice existuje několik festivalů, které se na podobné vzdělávací aktivity studentů zaměřují – třeba MFDF Ji.hlava, Anifilm, Zlín Film Festival, AFO a jiné. Myslím ale, že náš program je co do intenzity i koncepčnosti poměrně unikátní.

Komu je studentské program ELEBE DOCK primárně určen?

To je také poměrně specifické. Záměrně zkoušíme propojovat středoškoláky i vysokoškoláky, protože pracujeme s věkovou skupinou 15-25 let. Navíc je náš program určený i pro německé studenty, takže počítáme se simultánními překlady přednášek a většina workshopů bude English friendly. Mám také radost, že se díky grantu i celkově sociálními zaměření festivalu podařilo zajistit, že je program finančně dostupný i pro studenty z nízkopříjmových skupin. Jsme schopni pokrýt většinu nákladů včetně cestovného a ubytování a počítáme s tím, že jedna z funkcí festivalu bude také sociální – seznámí se mezi sebou mladí lidé se zájmem o film z různých měst a skol.

V praxi se do programu hlásí jak jednotlivci – vysokoškoláci z neuměleckých i uměleckých škol, tak – v případě středních škol – školní skupiny s pedagogem. Máme velkou radost ze spolupráce s gymnáziem Německé školy v Praze nebo Střední průmyslovou školou sdělovací techniky v Panské. Na druhou stranu je mi trošku líto, že jsme zatím přes veškerou snahu nezaujali žádnou ústeckou školu. Ale věřím, že tohle se v dalších letech prolomí.

Můžete představit hlavní téma a lektory? 

Po dohodě s ředitelem festivalu Filipem Kršiakem a jeho dramaturgickým týmem jsme se rozhodli letos zaměřit mimo jiné na fiktivní dokumenty, tedy takzvané mockumenty a další související subžánry na hranici mezi dokumentárním filmem a fikcí. Je to téma, o kterém se s mladými bude výborně diskutovat. Věnovat se mu budeme v projekcích a také v jedné z hlavních přednášek našeho zahraničního hosta Christiana Hißnauera z berlínské Humboltovy univerzity, který představí dějiny i současnost mockumentů. Dalším přednášejícím bude dokumentarista Lukáš Kokeš. Ten se zamyslí nad tím, zda a kdy může být dokument zábavný. Já zkusím studenty zasvětit do filmové analýzy a v odpoledním workshopu pak do toho, jak přemýšlet a mluvit o filmech. Díky spolupráci s organizací My Street Films přijedou dokumentarista Jaroslav Kratochvíl a střihačka Ilona Malá studenty během tří odpolední naučit, jak se dají dokumenty stříhat a jak střih ovlivní konečné vyznění filmů. A jedna z nejvýznamnější českých producentek své generace Pavla Janoušková Kubečková účastníkům vysvětlí, jak a za co se dnes natáčejí filmy. 

Z jakého důvodu je dějištěm akce právě Ústí nad Labem a jaký má město vliv a program pro studenty?

Proč Ústí, to je otázka spíš na lidi z vedení festivalu ELBE DOCK. Mně osobně udělala tahle na první pohled odvážná volba – která souvisí se stěhováním prestižní dokumentaristické Ceny Pavla Kouteckého z Prahy – velkou radost. V Ústí jsem se narodila, takže město i jeho nádherné okolí znám a mám ráda, i když tu už od dětství nežiju. Přenést festival do velkého města na severu mi připadá velmi racionální, protože Ústí může festivalu nabídnout dostatek kulturních i ubytovacích kapacit. Město má pro mnohé možná až nečekaně silné kulturní zázemí – slavnou tradici Činoherního studia, ale také bohatou výtvarnou, hudební a pedagogickou scénu, což souvisí s dlouhou existencí zdejší pedagogické fakulty, operního souboru i velké základní umělecké školy. Kino Hraničář, které je festivalovým centrem, bylo důležitým přeshraničním centrem filmu už před druhou světovou válkou, ve městě proběhla první zvuková projekce na našem území atd.

V rámci studentského programu jsme se samozřejmě rozhodli ústeckého pedagogického a kulturního potenciálu využívat. Letos jsem ke spolupráci přizvala učitele pedagogické fakulty UJEP a uznávaného odborníka pro vzdělávací oblast Umění a kultura, výtvarníka a básníka Miloše Makovského, který pro nás připravuje workshop, ve kterém se studenti naučí vyrobit metodické materiály k filmu. Dalším důležitým spolupracovníkem je kulturní historik Filip Stojaník. Ten zájemcům na své procházce představí právě bohatou ústeckou kulturní tradici.

Festival ve větší míře zohledňuje studentskou tvorbu. Studenti mohou jednak obdržet Cenu Pavla Kouteckého pro nejlepší studentský film, jednak se zapojit do studentského programu. Je tedy jeho ambicí „vychovávat“ budoucí filmaře?

Myslím, že každý dobře dělaný filmový festival na světě musí myslet na mladou generaci, vzdělávat ji, ukazovat nové přístupy, konfrontovat mladé s neobvyklými názory, v dobrém ji ovlivňovat. Hlavním cílem asi není výchova budoucích filmařů, jako spíš lidí, kteří budou rozvinutý cit pro zajímavé filmové dílo a dostatek tolerance, aby nezavrhl dílo nečekané nebo znepokojující. To, že se ELEBE DOCK stává důležitou platformou pro studentské setkávání a studentkou dokumentární tvorbu je dáno ale taky na jedné straně tradicí Ceny Pavla Kouteckého a na straně druhé mládím a dynamičností festivalu a jeho týmu.

Je možné se do studentského programu ještě přihlásit?

Pokud vím, v tuto chvíli už zbývá jen opravdu několik málo míst pro vážné zájemce. Některé naše akce – například diskuze, exkurze nebo projekce budou ale otevřeny i pro zájemce z řad veřejnosti. Nerozhodnutý či pomalejší zájemce může tedy přijet letos akci nezávazně okouknout a příští rok se přihlásit najisto. Stačí dva tři měsíce před festivalem hlídat web a Facebook festivalu.

Martin Šrajer