„Ve finských školách je dostatek prostoru pro využití potenciálu filmu“

19. 10. 2018

Rozhovor s Kaisou Kukkolou o filmové výchově ve Finsku

Kaisa Kukkola dlouhodobě spolupracuje s filmovými festivaly ve Finsku i v zahraničí. Podílí se na různorodých aktivitách v oblasti kultury, filmu, literatury a práci s publikem včetně výchovy a vzdělávání v nejširším smyslu. Pracuje také jako překladatelka a tlumočnice a je členkou organizačního týmu filmového festivalu ve finské Raumě (Blue Sea Film Festival).

Někteří odborníci v oblasti vzdělávání označují finský vzdělávací systém jako nejlepší v Evropě. Váš progresivní přístup k hodnocení žáků a studentů je už znám delší dobu. Asi před rokem česká media informovala o tom, že Finsko bude rušit předměty ve školách. Mohla bys nám popsat svůj osobní pohled na specifika finského školství?

Finsko ve skutečnosti neruší školní předměty, ale do vzdělávacích programů přidává nové tematické linie tak, aby bylo možno místo oddělených předmětů a oddělených hodin vyučovat v širších celcích. Děti teď mohou pracovat s tématem déle, s několika pedagogy zároveň a s využitím různých dovedností a náhledem na vyučovanou látku z různých úhlů.

Musíme si uvědomit, že ve Finsku žije jen pět a půl miliónů lidí. Můžeme si tedy dovolit učit v relativně malých skupinách a jsme schopni celostátně garantovat dobré zázemí a rovné podmínky nezávisle na tom, kde děti žijí a kam chodí do školy. Celý vzdělávací systém je bezplatný a hrazený z peněz daňových poplatníků. Děti, které bydlí příliš daleko, jsou zdarma sváženy do škol autobusy nebo taxíky. Knihy nebo psací potřeby také dostávají bezplatně, stejně jako školní obědy. Všichni učitelé mají vysokoškolské vzdělání a své znalosti a dovednosti si musejí pravidelně doplňovat v různých kurzech.

A můj osobní pohled? Myslím, že je dobré, že finské děti začínají se školní docházkou relativně pozdě – oficiální začátek školy včetně jednoho roku předškolního vzdělávání začíná až po dosažení šestého roku. Do školy tedy děti chodí až od sedmi let. V prvních letech jsou školní dny krátké a existuje dobrý systém odpoledních družin pro děti rodičů, kteří pracují. Děti si v družině hrají, dělají úkoly a dostávají zdravou svačinu. Přesná podoba odpoledního programu se v jednotlivých městech liší, ale idea odpoledního hlídání ve školách je sdílena celostátně. Zdá se mi také, že naše děti nemají tolik domácích úkolů, jako je tomu v jiných zemích. A je jen velmi málo věcí, které se učí nazpaměť.

Rychlé rozšíření digitálních technologií do škol nemá podle mého názoru na výuku a udržení pozornosti ve třídách jen kladný vliv. Poslední doplňky našich vzdělávacích programů ale začleňují informační technologie do výuky velmi promyšleně a s vědomím celé šíře oboru. V letošním roce se například stala oficiální součástí kurikula výuka kódování, které zahrnuje výpočetní myšlení a programování.Přestože je Finsko pořád na špičce různých srovnávacích výzkumů, začínají se objevovat rozdíly mezi jednotlivými regiony a mezi chlapci a dívkami. Ale ve srovnání s jinými zeměmi jsou pořád velmi malé. Nicméně mají tendenci se zvětšovat.

Jaké je postavení filmové/audiovizuální výchovy na finských školách?

Film jako druh umění nemá v našich vzdělávacích programech jasně definované místo. Filmy jsou již po dlouhou dobu považovány za dobrý prostředek pro ilustraci historických událostí nebo konkrétních životních situací. Poměrně často se s ním pracuje také v jedno či dvoudenních praktických workshopech, při nichž žáci od šestiletých dětí až po středoškoláky i starší vyrábějí s využitím školní techniky vlastní filmy. Film jako druh umění neexistuje ani jako obor vzdělávání budoucích pedagogů. Mají ho sice v nabídce volitelných předmětů, ale neexistuje speciální aprobace. Další skvělá věc na finském vzdělávacím systému je, že učitelé jsou ve svém oboru velmi dobře vzděláváni, ale na druhou stranu mají také velkou míru autonomie. Učitelé mohou, pokud vyučují ve shodě se vzdělávacími programy, opravdu velmi volně nakládat s konkrétním obsahem výuky. Vybírají si své vlastní metody, pedagogické a učební materiály. Tím pádem je ve finských školách dostatek prostoru i pro využití potenciálu filmu. Do kurikula finských škol byl nově zařazen obor nazvaný multimediální gramotnost. Cílem je povzbudit pedagogy, aby rozvíjeli tento typ žákovských kompetencí v produktivní i receptivní složce a pro různé typy médií. To samozřejmě otevírá další možnosti pro rozvoj filmové výchovy.

Kdo filmovou výchovu do finských škol dostává?

Přímo učitelé, kteří mají možnost promítat filmy, a to buď ve třídách, nebo v kinech. Mohou organizovat tematické dny o filmu nebo ve třídách vyrábět vlastní filmy. Učitelům jsou nabízeny různé typy vzdělávacích kurzů pro pedagogy, převážně v oblasti využití moderních technologií.

Ve Finsku máme také několik neziskových organizací, které se filmu věnují. Některé to dělají již velmi dlouho, jedna dokonce už od padesátých let. Tyto organizace jsou financovány z veřejných či soukromých zdrojů a nabízejí různé druhy filmových aktivit pro školy. Kupříkladu organizace, kterou reprezentuji já, IhmeFilmi ry (Asociace zázračný film), nabízí každý rok cykly pěti nebo deseti klasických filmů pro mládež od třinácti let. Naše práce spočívá hlavně ve vyjednání práv k filmům, nákupu DVD nebo blu-ray a v jejich zasílání učitelům, kteří na projektu chtějí spolupracovat. Vybíráme filmy, vytváříme pedagogické materiály, organizujeme jeden či dva vzdělávací kurzy pro pedagogy, kteří jsou schopni se jich zúčastnit. Většinou nejde o všechny, kdo se projektu účastní, protože někteří pedagogové to mají velmi daleko. Nevýhoda naší velké země je v tom, že cesta na kurz může trvat i několik dní. Radíme učitelům, aby s žáky a studenty vedli diskuze před i po projekci a navrhujeme mnoho možných způsobů, jak o filmu mluvit. Pedagogové mohou v hodině využít jakoukoliv část našich materiálů nebo filmů. Nebo mohou film prezentovat svým vlastním způsobem.

Také další organizace vyrábějí pedagogické materiály, které si učitelé mohou stáhnout a vytisknout pro použití při individuálních projekcích. Samozřejmě že v případě filmových praktických workshopů se pracuje trochu jiným způsobem.

Co ještě ovlivňuje rozšíření filmové výchovy mezi vašimi žáky a studenty?

Vše závisí na osobním a kolektivním rozhodnutí na jednotlivých školách. Školy se někdy specializují na různé obory (výtvarná výchova, tělesná výchova, matematika apod.) a toto zaměření může mnohé ovlivnit: účast učitelů na vzdělávacích kurzech, využití nabídek jednotlivých organizací atd.Obecně platí, že specializované vzdělávání pedagogů nebo realizace tematických dnů školu něco stojí a školy se samozřejmě musejí ohlížet i na své rozpočty. Když se například jeden rok zaměří na film, je možné, že příští rok to bude něco úplně jiného.Vypadá to, že sami učitelé jsou poměrně motivováni najít si a navštěvovat kurzy v oboru audiovize. Musí se ale domluvit se svými nadřízenými, zda kurz navštívit mohou, protože v té době budou chybět ve výuce. A mohou existovat i objektivní, těžko překonatelné překážky na jejich cestě do světa filmu: odlehlost školy, její zaměření, nezájem vedení…

Zdá se, že na využití filmu ve výuce jsou nejlépe připraveni učitelé výtvarné výchovy. Film dobře zapadá do struktur výuky umění, ale pořád je potřeba mít na paměti, že konkrétní obsah výuky musí odpovídat vzdělávacím programům, a v nich není pro film vyhrazeno místo.

Jak obvyklé ve Finsku je, že školní třídy navštěvují filmová představení přímo v místních kinech?

Je to různé. Existují organizace, které se specializují na organizaci školních projekcí. Také pracovníci některých kin jsou velmi aktivní a pořádají v regionech vlastní filmové programy pro školy, mimo jiné i z naší filmové nabídky. Naše organizace kupříkladu požaduje dobré projekční podmínky, ale filmy promítá v první řadě z digitálních nosičů ve školách. Národní audiovizuální institut KAVI, to je naše cinematéka, zpřístupnil na webu zdarma pro učitele některé finské filmy i s pedagogickými materiály.

Existují nějaké zahraniční vzory, které jsou důležité pro finský vzdělávací systém, a konkrétně pro filmovou výchovu?

Finský vzdělávací systém má základ v anglosaské oblasti a náš způsob poznávání, epistemologie, vychází odtamtud. Děti se ve škole učí dva povinné cizí jazyky – angličtinu a švédštinu. Některé se dále učí německy, rusky, francouzsky, méně už čínsky nebo španělsky. Nicméně ten hlavní vliv pochází opravdu z anglické – anglické jazykové – anglosaské oblasti. Podíváme-li se ale na konkrétní aktivity filmové výchovy, kupříkladu naše organizace úzce spolupracuje s Cinémathèque française, a to na dvou různých projektech: Le Cinéma, cent ans de jeunesse (Sto let mládí filmu) a CinEd, který je navíc koordinovaný Francouzským institutem. Francouzský vliv vnímáme jako příležitost, jak najít nové cesty k rozšíření filmové výchovy a jak spolupracovat novým způsobem s novými partnery.

Které subjekty vlastně ve Finsku nejvíce ovlivňují rozvoj filmové výchovy?

Ministerstvo kultury a školství. To má rozhodovací pravomoc ve všem, co se děje na finských školách. Oni přirozeně spolupracují s dalšími v oboru a poměrně intenzivně naslouchají všem relevantním expertům na národní úrovni.

Jak jsem již zmínila, vše se dělá prostřednictvím konkrétních neziskovek. Jejich peníze pocházejí z veřejných nebo privátních zdrojů. A samozřejmě poskytovatelé dotací a grantů kontrolují využití těchto peněz ze svého úhlu pohledu. Obor filmové výchovy tedy logicky ovlivňují různé nadace a další subjekty, které financují větší projekty, protože dostatečné a stabilní financování je v případě dlouhodobější práce v oboru klíčem k úspěchu.

Dodala byste ještě něco, na co jsme zapomněly?

Pro vážné zájemce o toto téma mám ještě pár důležitých adres:

Koulukino, školní filmová asociace http://www.koulukino.net/index.php?id=2117
IhmeFilmi ry, celostátní vzdělávací filmový projekt: http://ihmefilmi.fi/
KAVI, Národní audiovizuální institut: http://elokuvapolku.kavi.fi/
Finská společnost pro mediální výchovu: http://www.mediaeducation.fi/
Mediakasvatuskeskus Metka, celostátní mediální vzdělávací program: http://mediametka.fi/
Ministrstvo kultury a školství: http://www.minedu.fi/OPM/?lang=en

Tereza Cz Dvořáková