ewa-foto

„V tuto chvíli neexistuje jasná odpověď na otázku, kdo odpovídá za filmovou výchovu v Polsku“

13. 1. 2017

Dr. Ewa Ciszewska se narodila v roce 1982 v Stargardzie Szczecińskim. V roce 2006 absolvovala kulturní vědu se specializací filmová věda na Univerzitě v Lodži. V současné době působí na katedře médií a audiovizuální kultury tamtéž. Mezi klíčová témata, jimiž se ve svém výzkumu i pedagogické praxi věnuje, patří český a slovenský film, filmová kultura v Lodži a v poslední době také oblast filmové výchovy.

Z nejvýznamnějších publikací Ewy Ciszewské uveďme redakce a spoluautorství sborníku Od edukacji filmowej do edukacji audiowizualnej: teorie i praktyki (eds. Ewa Ciszewska, Konrad Klejsa 2016), Kultura filmowa współczesnej Łodzi (eds. Ewa Ciszewska, Konrad Klejsa 2015) a Hrabal i inni. Adaptacje czeskiej literatury (eds. Ewa Ciszewska, Ewelina Nurczyńska-Fidelska 2013). Vedle svých akademických aktivit Ewa spolu se svým čtyřletým synem Antonínem ráda navštěvuje dětské filmové akce.

Ewo, můžeš nám ve zkratce shrnout aktuální situaci filmové výchovy v polských školách? Je filmová výchova součástí kurikula škol? A jak se reálně učí?

V současné době není filmová výchova v polských školách samostatným vzdělávacím oborem. Historie a estetika filmu a praktické workshopy mohou být vyučovány v rámci různých předmětů. V praxi je to tak, že ve většině škol má filmová výchova své místo v rámci výuky polského jazyka.

Pokud bychom hledali pro filmovou výchovu v Polsku po roce 1989 zlomové body, pak by to byl určitě rok 1999, kdy školní reforma přinesla ustavení „edukačních cest“ (v českém systému ekvivalent průřezových témat, pozn. red.), mezi nimiž se objevila i „mediální cesta“ . Ta začala být poměrně brzy kritizována kvůli fetišizaci technologie a eliminaci estetických prvků z programu. Filmová výchova měla být součástí této mediální cesty. Ve školním roce 2002/03 se na středních školách objevil nový vzdělávací obor Věda o kultuře a jeho obsah tlačil školy mj. do předávání informací o filmu. Hlavní místo v rámci toho předmětu však měla historie výtvarného umění.

Pak, v roce 2012, Ministerstvo školství představilo dokument Základy výuky v mateřských školách a základy vzdělávání na různých druzích škol (Zaklady vyuki v destskich skolkach a zakladne edukacIi v ruznych druhach skol. Podstawa programowa wychowania przedszkolnego oraz kształcenia ogólnego w poszczególnych typach szkół). Základy výuky určují povinné penzum vědomostí a dovedností pro konkrétní stupeň vzdělávání. Stanovená pravidla jsou brána v úvahu při přípravě konkrétních vzdělávacích programů. V souladu se Základy výuky jsou psány učebnice, stanovována kritéria hodnocení žáků a požadavků na zkoušky.

Ačkoliv, jak už jsem zmínila, filmová výchova není v polských školách samostatným vzdělávacím oborem, v Základech výuky můžeme prvky filmové výchovy nalézt, a to jak v obecných, tak specializovaných požadavcích na jednotlivé vzdělávací obory. V největší míře jsou prvky filmové výchovy umístěné v cílech a obsahu předmětu polský jazyk. Základy výuky jsou natolik jednoznačné a precizní, že nedovolují filmovou výchovu v rámci výuky polštiny opomíjet. Na druhé straně jsou na tolik obecné, že dávají učiteli možnost použít vlastní strategie k implementaci filmových prvků do výuky. 

Jak jsou kvalifikováni pedagogové a jak moc se procesu účastní další organizace?

Univerzitní programy pro pedagogy a učitelská rutina jsou jen zřídka aktualizovány. To je důvodem existence mnoha organizovaných forem profesionalizace a samoprofesionalizace učitelů. Učitelé sami vědí, že informace o filmové výchově musí hledat mimo svá pedagogická kurikula. Paradoxně absolventi filmové vědy mají jen zřídkakdy příležitost absolvovat pedagogické minimum, které by jim umožnilo učit na školách. Institucí, která už více než 30 let podporuje pedagogy se zájmem o filmovou výchovu, je Centralny Gabinet Edukacji Filmowej. Gabinet se zajímá o školní a mimoškolní filmovou výchovu a hlavně připravuje učitele pro praktickou výuku filmové výchovy na školách. K těmto účelům slouží také web www.edukacjafilmowa.pl, který nabízí připravené učební jednotky a metodické materiály ke školní filmové výchově. Díky Gabinetu se mohou učitelé účastnit kurzů a školení. Od roku 1991 organizuje Gabinet vždy na podzim Všepolskou filmovědnou konferenci, která si klade za cíl posilovat propojení filmových vědců a pedagogů. Součástí konference jsou přednášky filmových vědců, prezentace metodik a setkání s filmovými tvůrci. Každý rok se konference účastní okolo 200 pedagogů. Důležitou roli v profesionalizaci pedagogů hraje i Polski Instytut Sztuki Filmowej, který v roce 2009 rozeslal všem polským gymnáziím a lyceím kolekci 120 filmů z projektu Filmoteka Szkolna. Součástí byly také metodické materiály (předpřipravené učební jednotky, komentáře filmových teoretiků a praktiků). Na internetové adrese www.filmotekaszkolna.pl jsou vedle zmíněných materiálů od roku 2013 umisťovány také další filmy pro učitele a žáky k on-line zhlédnutí. Jsou to polské filmy – hrané, dokumentární a animované.

Jak se film na polských školách učí? Jako teorie? V praxi?

Uveďme pár příkladů znalostí a dovedností, které by si měl ze školy odnést žák v rámci předmětu polský jazyk: „poukazuje na části filmového a televizního díla (scénář, režie, herectví)“ (věk 9-13 let); „zdokonaluje se v analýze a interpretaci kulturních textů“ (věk 13-15 let), seznamuje se s „výběrem z tvorby polských režisérů (např. Krzysztofa Kieślowskieho, Andrzeja Munka, Krzysztofa Zanussiho)“ (věk 16-18 let, základní úroveň) a s „výběrem z kánonu světové kinematografie (např. Ingmara Bergmana, Charlese Chaplina, Federica Felliniho, Akiry Kurosawy, Andreje Tarkovského, Orsona Wellese)“ (věk 16-18 let, vyšší úroveň). Základy výuky stanovují povinnost praktické výuky estetických oborů jen v případě hudby a výtvarného umění. Na gymnáziích a na ostatních středních školách se filmová praxe může objevit jako nepovinný předmět.

Pedagogové říkávají, že ve školách mají na práci s filmem málo času. Pokud se najde čas, aby ve škole nebo v kině zhlédli film, pak chybí prostor na diskuzi a interpretaci. Bohužel stále platí, že film občas ve školách funguje jako náplň pro „mrtvé hodiny“ (např. suplování). Proto to, jak konkrétně je naplňována filmová výchova, nakonec závisí na konkrétní škole a konkrétních učitelích v ní pracujících. Obecně platí, že filmová výchova nejlépe funguje ve školách, ve kterých najdeme třídy s humanitním zaměřením. Velkou roli hraje individuální nadšení pedagogů a také podpora vedení školy. 

Navštěvují školní skupiny dětí a mládeže kina, nebo se filmy promítají přímo ve školách?

Děti a mládež se dívají na filmy ve školách i v kinech. Kvůli posilování projektu Filmoteka Szkolna a používání filmů na školách Polski Instytut Sztuki Filmowej od roku 2014 pomáhá školám otevírat školní kinosály. Dnes jich funguje šestnáct. Takzvané Pracovny Filmoteky Szkolnej najdeme v každém okrese. Jejich cílem je zpřístupnit žákům filmy z projektu.

Zdá se však, že stále jsou nejčastější formou filmové výchovy skupinové návštěvy kin. Kina – jednosálová i multiplexy – mají vlastní programy filmové výchovy. Filmová výchova v kinech většinou funguje ve schématu lektorský úvod před filmem a projekce filmu. Chybí místo a čas na diskuse nebo jiné aktivity v kinosále. Pedagog získá (on-line nebo tištěné) metodické materiály s diskuzními tématy a nápady na školní aktivity. Záleží na něm, zda je využije. Současně funguje několik projektů – národních i regionálních – které nabízejí systematičtější vzdělávací programy v kinech. 

Existuje v Polsku ekvivalent českých základních uměleckých škol? Pokud ano, učí se na těchto školách film?

V Polsku existují profilované základní školy s uměleckým zaměřením, především hudební a baletní školy. Pokud vím, mají tyto školy široký doplňkový program, cíleně promyšlený pro rozvoj hudebních nebo tanečních dovedností. V polském školním systému ale nemáme instituce, které by poskytovaly podobné specializované filmové vzdělávání na úrovni základních škol.

A jaká je situace v neformálním vzdělávání? Předpokládám, že v Polsku existuje velmi široké spektrum aktivit tohoto typu. Kdo jsou hlavní hráči? Jak hodnotíš jejich kvalitu?

Od 50. let 20. století byla mimoškolní filmová výchova cílem filmových klubů a klubových kin. Kina a kluby navštěvovala mládež, studenti, dospělí i senioři. Řekla bych, že filmová výchova v Polské lidové republice měla podobný koncept, jaký se dnes snaží prosadit Evropská unie: filmová výchova jako práce s divákem, tj. celoživotní vzdělávání.

Dnes existující mimoškolní aktivity filmové výchovy – jako jsou KinoSzkoła, Nowe Horyzonty Edukacji Filmowej nebo autorské programy jednotlivých kin (např. projekt kina Amok v Gliwicích) – většinou těsně spolupracují se školami a s místy, kde se promítají filmy. Díky dotacím institucí, jako jsou Polski Instytut Sztuki Filmowej nebo Ministerstvo kultury a národního dědictví, může být cena vstupenky na filmově-výchovné představení nižší než obvykle. Projekt Nowe Horyzonty Edukacji Filmowej (realizovaný od roku 2005 neziskovou organizací Nowe Horyzonty) využívá filmy z distribučního katalogu filmové společnosti Gutek Film. Oficiálně je program celostátní, fakticky se ale projekce odehrávají jen v kinech ve větších městech. Na menší města (pod 100 000 obyvatel) a na venkov se orientuje KinoSzkoła. Ve školním roce 2015/16 proběhly jejich aktivity na padesáti dvou místech (v kinech a domech kultury). Krátkodobé projekty filmové výchovy pořádají různé další neziskové organizace a neformální skupiny – jejich názvy a popisy aktivit můžete nalézt na webových stránkách Koalicji na Rzecz Edukacji Filmowej (http://www.koalicjafilmowa.pl/).

Vzhledem k velikosti Polska předpokládám, že tu mohou fungovat i aktivity čistě na komerční bázi. Je to tak?

Nejsem si jista, že by to tak bylo. Spíš bych řekla, že filmová výchova ekonomicky posiluje práci s publikem – ať pro vlastní distribuční katalog (eg. Gutek Film), nebo pro kino. Na druhé straně musí v dnešní době každé kino z důvodu ekonomické udržitelnosti fungovat také dopoledne, takže ony školní projekce jsou možná důležitou součástí příjmů kina? To opravdu nevím.

Kdo má reálný vliv na rozvoj konkrétních aktivit filmové výchovy v Polsku? Státní instituce, které udělují dotace? Které?

V dnešní době je filmová výchova v Polsku součástí statutárních aktivit mnoha institucí – mezi nejvýznamnější patří Filmoteka Narodowa (která se od března 2017 spojuje s organizací Narodowy Instytut Audiowizualny), Muzeum Kinematografie v Lodži, nově zřizované Narodowe Centrum Kultury Filmowej v Lodži (plně fungovat má od roku 2018), Centralny Gabinet Edukacji Filmowej, ale taky filmové skupiny. Všichni hledají peníze hlavně ve dvou místech: v již jmenovaných centrálních institucích Polski Instytut Sztuki Filmowej a Ministerstvo kultury a národního dědictví. Chybí nám celostátní strategie filmové výchovy, a proto jsou dotované projekty různě koncipované a různěně kvalitní. V tuto chvíli neexistuje jasná odpověď na otázku, kdo odpovídá za filmovou výchovu v Polsku.

Jak výrazně se v projektech filmové výchovy projektují politické a společenské změny v Polsku? Je cítit nějaký politický tlak na podporu projektů např. konzervativního typu a vyřazování kupř. liberálnějších filmových titulů?

K jednoznačné odpovědi by byla nutná detailní analýza jednotlivých projektů filmové výchovy. Zatím mohu jen konstatovat, že v poslední době je zřejmá určitá destabilizace systému. Ministerstvo školství na jaře zveřejní nové Základy výuky. Pokud vím, žádné konzultace týkající se filmové výchovy se nekonaly, a všichni jsme zvědaví, jaké změny bude dokument obsahovat. Výměna ředitele v organizaci Polski Instytut Sztuki Filmowej v roce 2016 přinesla novou strategii instituce, v níž už není místo pro filmovou výchovu – Filmoteka Szkolna, jak jsem již zmínila, přechází do archivní instituce Filmoteka Narodowa.

Řekneš nám víc o projektu věnovaném tématu filmové výchovy, na kterém zrovna pracuješ? Proč vzniká a co je jeho obsahem a cílem?

Z Jadwigou Mostowskou, lektorkou v oboru filmová výchova, připravujeme kolektivní monografii o filmové výchově v Polsku. Vyjde v angličtině a bude obsahovat studie o historii prosazování filmové výchovy v Polsku, právních a organizačních regulacích filmové výchovy na školách a v domech kultury, filmové terapii, využití animace ve vzdělávacích projektech apod. Publikaci plánujeme vydat na podzim 2017.

 Tereza Cz Dvořáková