14364743_1231756740177916_5165670762464557064_n

Krutón je jiný, a vlastně už ani nevím, jak to správně slovy vystihnout…

5. 10. 2016

Čtvrtého července jsme odjeli na Krutón. V Hostinném u Trutnova má člověk pocit, jako by se ocitl v jiném světě. Ve světě plném filmových nadšenců, ať už jde o lektory nebo o nás, filmově se vzdělávající účastníky (krutóny). My krutóni každý rok na tábor jezdíme s touhou a nadšením poznat a dozvědět se něco nového a pokaždé odjíždíme jako noví, lepší, něčím změnění lidé (ať to třeba zní jako sebevětší klišé).

Od modlení se k bohu Aštarovi, seznamovací hovnovou dílnu a podobné fórky, kterých mají lektoři v záloze vždy mnoho, jsme se druhý den dostali k jednotlivým „filmovým dílnám“. Rozdělené byly dle jednotlivých filmových profesí: herecká, kameramanská, produkční, režijní, scenáristická, animační, scénografická a zvuková. Účastníci si za účelem alespoň rychlého vhledu do většiny filmových profesí (a také aby byli později při tzv. pohovorech schopni si vybrat, čemu se chtějí po zbytek tábora věnovat, a následně si tento výběr obhájit u lektorů) postupně projdou všechny tyto dílny.

Letošní Krutón byl jiný v tom, že nebylo jako obvykle několik samostatných štábů, které by tvořily vzájemně nesouvisející filmy. Štáby byly sice tři, ale výsledný hlavní film byl jeden. Každý štáb se zabýval odlišnou částí filmu. Jedna skupina natáčela herce, tedy zabývala se hranou částí filmu. Druhá skupina animovala a třetí natáčela atmosféry ve velmi zajímavém prostoru bývalé chemické továrny.

Ještě před samotným natáčením (bezprostředně po pohovorech) jsme byli na pár dní rozděleni do skupin dle jednotlivých filmových profesí a bylo nám podrobněji vysvětleno, co která práce u filmu obnáší. Vše jsme si mohli samozřejmě prakticky ozkoušet. Scénáristé psali, tvořili a dolaďovali scénář. Herci si zkoušeli modelové situace na určitá témata a herecké polohy. Produkce si zkoušela různé řešení problémů, sestavovala natáčecí plán… a tak podobně.

Samotné natáčení letos trvalo zhruba tři/čtyři velmi intenzivní a náročné dny. Natáčení herců a atmosfér například probíhalo na kolejích, kde probíhal normální vlakový provoz. Další z lokací byla třeba zmíněná polorozpadlá bývalá továrna. Film se nám s většími či menšími problémy podařilo dokončit, ačkoli s odstupem je vidět, že kdyby bylo více času, film by mohl být ještě lepší. Vždy je co zlepšovat. Potom přišel na řadu střih a dodělávání zvuků, což byla další velmi intenzivní činnost, která probíhala poslední tři dny v podstatě ve dne v noci. Museli jsme udělat hrubý střih, nahrát zvuky, vložit do hraného filmu animace a doladit jednotlivé detaily (např. barvení jednotlivých záběrů). A přestože hlavní film jsme tvořili pouze jeden, vzniklo v průběhu práce i několik dalších kratších filmů (animované filmy, spot…).

Krutón je tábor, kde se vlastně skoro vůbec nespí, tvoří se, píše, natáčí, hraje, vyrábí, animuje, stříhá, promítá. Jezdí se na výlety do zajímavých prostor (Továrna Mastných v Lomnici nad Popelkou). Tancuje se na ranních či večerních tematických diskotékách. Každé ráno doprovází tematické filmové rozcvičky. Je tu filmová noc. Po večerech se sledují filmy jako např.: Anomalisa, Lůno, Humr, Anatomie pavouka, Stalker, Comet, Realita.. a spoustu dalších. Celý letošní Krutón byl navíc zakončen promítáním výsledných prací (film Místo, film Sféra, spot pro Krutón a další) v kině Ponrepo.

Zkrátka každý si na Krutónu najde úplně ve všem to své, nejvíc vyhovující. Ačkoliv je to velmi vyčerpávajících dvanáct dní, jak pro lektory, tak pro krutóny, je to snad těch nejlepších dvanáct dní v životě a nebudu zdaleka jediná, kdo si tohle myslí. Každý krutón si na táboře vyzkouší spoustu věcí ve všech možných filmových oblastech, odsleduje filmy, má možnost jak sebereflexe, tak reflexe od lektorů, učí se, ale ne tak hloupě systémově, učebnicově jako ve škole bez nějakého výsledku. Krutón člověka naučí rozvíjet se ve filmové oblasti, ve svých nápadech, poznávat sám sebe, umět se kritizovat a následně se stále zlepšovat a pracovat na sobě. Krutón prostě není jen tak obyčejný tábor, a to jsem jich v dětství navštívila nespočet: s odlišnými lidmi, od různých organizací, s rádoby odlišným programem (celotáborovou hrou, bojovkou). Všechny byly tak nějak stejné, nijaké, ani si nepamatuji, který z nich byl přesně jaký. Krutón je jiný, a vlastně už ani nevím, jak to správně slovy vystihnout…

Magdalena Hostomská