IMG_2089

My Street Films očima účastnice

4. 7. 2016

Vzdělávací projekt My Street Films na školách nabízí několik variant workshopů různé časové náročnosti s částí teoretickou i praktickou, přičemž cílem je, aby si studenti osvojili základy filmové řeči a skladby a rozvíjeli kritické myšlení o společenských a sociálních tématech. Během praktických workshopů studenti natáčí vlastní film. Abychom rozvíjeli schopnost jejich sebevyjádření, ponecháváme jim tvůrčí svobodu při výběru tématu. Poté s nimi lektoři rozpracují scénář, a pod jejich vedením si studenti vyzkouší natáčení s profesionální technikou a posléze i střih. Z workshopů si odnesou schopnost nahlížet na dění kolem sebe a získají praktické dovednosti, které jim umožní projevovat své názory na toto dění pomocí audiovizuálního díla.
Studenti z gymnázia v Českém Krumlově měli možnost během dvoudenního workshopu, který proběhl 2. a 3. května 2016, natáčet pod vedením dokumentaristů Terezy Reichové a Jana Sachera. Studentka Tereza Štěpánová pak popsala konkrétní zkušenost a své dojmy z workshopu, během kterého vznikl film Betonová duše. Studenti měli pouze vágní zadání natočit film na téma biologie. Uchopili jej nakonec tak, že vytvořili filmovou báseň, k níž složili i vlastní hudbu.

Jak vznikala Betonová duše (očima Terezy Štěpánové)
Předtím, než jsme se v pondělí ráno sešli v přednáškovém sále naší školy, jsme neměli ponětí, do čeho se pouštíme. Netušili jsme, jak moc nás tvorba filmu pohltí, že budeme odpočítávat dny do chvíle, kdy náš finální výtvor uvidíme. Celý workshop začali naši lektoři, Terka s Honzou, promítnutím filmů z mystreetfilms.cz a od absolventů FAMU. Prý pro inspiraci, a také abychom si vysvětlili, jak dokument vlastně vypadá a co všechno musí a nemůže obsahovat. Pak už byl prostor pro naši vlastní tvorbu.
Bylo zapotřebí vymyslet, o čem vlastně budeme točit. Návrhů byly spousty a od výsledné podoby filmu se všechny hodně lišily. Klíčový byl pro nás výběr místa natáčení, kam jsme se hned po obědě vydali. Tam, v opuštěných končinách Krumlova už inspirace přicházela sama. V několika skupinkách jsme nahrávali zvlášť obraz a zvuk, každý s trochu jinou vizí toho, jak záběry použijeme.
V podstatě až druhý, „stříhací“ den jsme podle natočeného materiálu zjistili, jak bude film vypadat, a trvalo ještě dlouho, než jsme se dohodli na tom, co přesně chceme divákům sdělit. Až okolo páté odpoledne jsme byli schopní opustit školu s vědomím, že pro tuto chvíli je vše, jak má být. Během dalších týdnů pak lektoři film upravovali, my jsme dotvářeli hudbu a grafiku.
Na světovou premiéru Betonové duše byl náš sál plný. Nevíme, zda k tomu přispěla vidina slíbeného občerstvení, nebo těch pár minut ušetřených z následující hodiny, zájem o film nás však stejně potěšil. I přes to, že bychom dnes možná udělali plno věcí jinak, dívali jsme se na film hrdě a spokojeně. A taky s pocitem, že všechno to přemýšlení a dohadování o sebemenších detailech mělo opravdu smysl.

Hana Gomoláková, My Street Films