13411867_1164344566919134_3355021756056714704_o

„Učíme studenty posouvat vlastní hranice, vystoupit z komfortní zóny“

1. 7. 2016

Filip Kršiak dostudoval literární vědu a nedostudoval filmovou vědu. Začal se věnovat filmové výchově pro kina Aero a Světozor. Postupně se orientoval na oblast PR filmu pro nutprodukci (např. Gottland) a MFDF Jihlava. Zároveň působil jako editor Dok.revue a externě připravoval rozhovory pro Aktuálně.cz. Vede neziskovku krutón,která se věnuje filmu a filmové výchově.

Začneme takovou „jednoduchou“ otázkou. Co je krutón?

Krutón je výsledek naštvání několika lidí na podobu tuzemské filmové výchovy. Ať už to divné slovo výchova znamená cokoliv. A proč jsme naštvaní? Protože po pěti letech se toho moc nezměnilo. Možná tak financování přes fond. Vznikla spousta iniciativ, které si šmudlají svůj malý píseček, zatím bohužel včetně nás. A tohle je potřeba změnit.

Proč ten název – krutón?

Jsme naštvaní a KRUTÍ.

V čem jsou vaše aktivity na poli filmové výchovy jiné než aktivity té spousty jiných iniciativ? Jestli tedy vůbec v něčem?

Krutón je možná akorát naštvanější než ostatní. V tom se nejvíc lišíme. Nejdříve jsme si mysleli, že budeme provozovat několik aktivit ročně, jako takový koníček. Ale ukázalo se, že si situace žádá stále víc a víc. Teď už se skutečně musíme dělit na sekce výrobní, filmověvýchovná a distribuční. Chceme rozvíjet zajímavé lidi, vyrábět zajímavé filmy a vymýšlet nové způsoby, jak zajímavé filmy k lidem dostat, ať už alternativní distribuční strategií nebo výrobou pořadů pro Déčko nebo online TV. Je pro nás důležité komplexní uvažování, to je asi pro krutón hodně typické. Další kroky jsou třeba výroba metodik pro učitele nebo PR filmové výchovy. Myslím, že Pracovní skupina pro filmovou výchovu bude tlačit tu legislativně byrokratickou část, ale je třeba téma trochu víc rozvinout a dostat do obecného povědomí. Ale nezvládneme to sami. To je jasné.

Jak přesně se vaše naštvanost projevuje? Je hlavním hybatelem všeho vašeho snažení?

Když nás štvala situace s uprchlickou krizí, vymysleli jsme dokumentární workshop. Když nás štvalo, jak mladší děti nerozlišují mezi realitou prezentovanou a skutečnou, vymysleli jsme Příměstský tábor v DOXu. Čím jsme naštvanější, tím víc se snažíme.

Na koho své aktivity cílíte? Máte nějakou konkrétní skupinu (věkovou, názorovou…), kterou byste ideálně chtěli na své workshopy atd. nalákat?

Je to široké spektrum, ale víc se věnujeme studentům.

Proč by vaše aktivity měli studenti chtít vyhledávat?

Protože to děláme naplno a opravdově. Učíme studenty posouvat vlastní hranice, vystoupit z takové té komfortní zóny. To, jak mi připadá, se ve filmové výchově tolik nenosí.

Ostatní práce je pak hodně tvůrčí, vymýšlíme filmy a nové způsoby distribuce a tak.

Zmínil jsi Pracovní skupinu pro FAV. Spolupracujete s ní? Nebo s jinými organizacemi zabývajícími se FAV?

S Pracovní skupinou FAV spolupracujeme. Ale co vím, tak se tam zrovna probíralo něco jako provozní řád, což mě vrátilo o zmiňovaných pět let zpátky. Na takové akce nechodím přímo já, ale chodí tam o dost klidnější Kristýna Lesná, naše bývalá studentka, posléze asistentka, lektorka a nyní šéfka Letního krutónu.

Jak by sis do budoucna představoval ideální přístup k FAV v ČR, ideální formu spolupráce všech organizací, které se jí zabývají?

Musí vzniknout samostatná Asociace (nebo instituce takového charakteru), která nebude spadat pod jednotlivé činnosti filmové výchovy. Ale to nikam nepovede, pokud se nezačne intenzivně jednat mimo okruh filmových aktivit. Propagovat, mluvit o tom, tlačit na úřady, školy, ministerstva apod. Kdyby si ekologové pořád říkali, že to dělají dobře a podporovali ekologickou výchovu mimo školy, tak by se prostě do škol nedostala. A je absurdní, že si říkáme, zda na školách má nebo nemá být filmová výchova. To budeme žít ve světě, kde děti a studenti tráví sledováním filmů, seriálů a videí polovinu svého času, ale my to jako společnost, pedagogové a rodiče budeme ignorovat?

Zmínil si uprchlickou krizi a neschopnost mladších dětí rozlišovat mezi skutečnou a prezentovanou realitou. To je podle mě palčivé téma (nejen u mladších dětí) a jedna z hlavních věcí, které by dle mého měla FAV sloužit. Proto je v dnešní mediální době tak důležitá. K aktuálním tématům se nějakou formou snaží postavit už i některé další organizace (Jeden svět na školách, tematické týdny Aeroškoly…). V čem je váš přístup jiný?

Sám za sebe bych řekl, že do toho prostě šlapeme mnohem víc. Pracujeme například s náborovými videi Islámského státu, rozebíráme jejich manipulační prostředky. Dá se to taky říct jinak, pokud chcete mít masový zásah jako jiné projekty, tak potřebujete (pochopitelně) zjednodušovat. Takže nabízíme jiný přístup, víc soustředěný, ale na druhou stranu máme menší zásah. Jsme schopni zvládnout pár tříd během měsíce. A hledáme průzory, které nikoho jiného nenapadnou, třeba právě to, že vezmete mezi studenty něco, za co vám může rodič vynadat. A vy na to musíte být jako lektor připraven – citlivě vysvětlovat a vysvětlovat. Je dobré předávat dětem to, že nemají mít zbytečný strach. Což se ve školách zas tolik nenosí. Ale mělo by.

Proč sis ke svému působení vybral zrovna obor FAV?

Můj kamarád a lektor Vojtěch Kiss říká, že některé věci si nevybíráte, ale ony si vybírají vás. Začalo to v kině Aero: našel jsem lísteček, kde Mirek Velš hledal lektory na filmový tábor. V té době jsem studoval literaturu a film jsem měl prostě rád. Nečekal jsem, že se mu budu věnovat víc. Ale najednou tu byl Aertěk, pak se přibalovaly další a další akce, které jsem vymýšlel, lektoroval nebo se na nich nějak podílel. Kinu Aero, Aeroškole vděčím za to, že jsem se tomu začal věnovat. Ale v nějakou chvíli to bylo málo. Skoro jsem už s filmovou výchovou skončil, protože jsem byl zničený z těch věčných jednání úředníků a akademiků, kde se vůbec nic nedělo. Lidé z různých oblastí často vidí jen svůj píseček, grantové příležitosti, ale nějak v tom chybí linka, že to prostě má smysl a hotovo. To nás má přesahovat. Ale neděje se to. To se možná také vracím k tomu naštvání v krutónu. Je to hodně zdravé a rozpohybovávací naštvání.

Jakou z aktivit krutónu máš nejraději? Nebo jaká ti přijde nejpřínosnější, nejlépe zvládnutá, prostě nej a proč?

Letní krutón, protože tam se všichni zničíme, lektoři i studenti. Je to něco mezi brutálním natáčením a ostrovem bláznovství. Myšlenka Letního krutónu vychází z dřívějších aktivit, nejvíc z Aertěku, který jsem spoluzakládal a pak asi pět let vedl starší turnus. A pořád jsme víc a víc tlačili na opravdovost a plné nasazení, až z toho vyrostl Letní krutón. To je to nejlepší a nejnáročnější za celý rok. Vždycky na konci v kině bulim jako malý dítě.

Letní krutón se, pokud se nemýlím, koná už teď na začátku července. Bude mít také nějaké konkrétní téma, nebo vše necháváte, jak to vyplyne?

Je to za chvilku a bude to mazec. Jestli to vyjde, tak se budeme poprvé hodně věnovat i Youtube. Konkrétní téma na natáčení nemáme, ale u specializovaných dílen, kde si studenti vybírají, co si zkusí za filmovou profesi, máme taková podtémata. Třeba u režisérů je to pokora k jiným profesím a lidem. U herců je to takové retrospektivní ponoření do vlastní osobnosti, u loutkové animace to je vystihnutí charakteru pohybem, u kamery je to trpělivost a neustálé hledání apod. Zdá se to jako drobnosti, ale každý rok si vytyčit soustředěnou pozornost nad podtématem je hrozně důležité pro formování studentů. Prostě jim taky chceme říkat, aby byli lepší lidi.

V čem spatřuješ hlavní rozdíl mezi zmiňovaným turnusem Aertěku pro starší děti a Letním krutónem? Co tam bude jinak? V čem už ti Aertěk nevyhovoval?

Popravdě netuším, co přesně se nyní na Aertěku dělá, ale z popisek je zřejmé, že se inspiroval filmovými soutěžemi. Dokonce se hlasuje o nejlepší film. V tom jsme úplný protipól. My se chceme všem věnovat stejně, nechceme soutěžit. Umění a pedagogický přístup nemá být o soutěžení, že někdo vyhraje a někdo prohraje. Naopak to má být o spolupráci. V tom se chceme tento rok ještě zdokonalit. Rozdělíme se do tří štábů, ale budeme točit jenom jeden film. Vůbec nedokážu říct, zda se nám to povede, možná to nebude dokonalé, ale tenhle risk je správná výzva pro nás všechny.

Ve vašem týmu máte všichni nějakou formu filmového vzdělání, nebo vám to naopak pro filmovou výchovu připadá zbytečné, svazující, zkostnatělé?

V týmu se objevují různé profese, od promovaného lékaře, přes režiséra, po studentku filmu. Je mi jedno, odkud ten člověk je, co má vystudováno. Ale jestli je jedna z našich hodnot to, že má náš lektor ovlivňovat a inspirovat, tak prostě nechci, aby to byl sobecký blb. Metodicky s lektory pracujeme, ale je to hodně individuální. Velký sen je vytvoření sepsané metodiky práce lektorů, která by byla pěkně systematicky popsaná a s obrázky. To zatím nemáme, ale hodně k tomu tlačíme.

A co zájem o vaše workshopy a tábory? Daří se vám je naplňovat?

Tohle není úplná sláva, jde to ztuha. Nakonec projekty uskutečníme, ale někdy to jsou nervy nad rozpočtovou tabulkou.

A co dál?

Je toho hodně, ale chceme vstoupit i do aktivní tvorby. Vytváříme pořad pro online TV o filmu a pilotujeme pořad o filmové řeči pro Českou televizi Déčko. Obecně se soustředíme na zapracování našich studentů do aktivní tvorby. Prostě chceme mít propracovaný systém podpory, vždycky mě hrozně mrzelo, že student v nějakou chvíli vystoupí, a my už o něm slyšíme jen zprostředkovaně. Naopak se chceme soustředit na jejich rozvoj i po tom, co už studují např. na filmové škole. A je zajímavé, jak moc se nám to zatím daří. Z toho mám velkou radost.

Nelly Čada Wernischová