miroslav-maixner-02-ara_denik-605

„Děti můžeme na rozdíl od dospělého publika vychovávat a formovat jejich divácké zkušenosti“

12. 3. 2016

Miroslav Maixner je již téměř čtyři roky vedoucím Artu, jediného brněnského městského kina. Donedávna zde působil také jako dramaturg, ale tuto pozici opustil, aby se mohl naplno věnovat aktivitám v oblasti filmové výchovy. Absolvent etnologie a archeologie Masarykovy univerzity v Brně nyní pokračuje v doktorském studiu na Fakultě výtvarných umění tamtéž. Je také ředitelem festivalu Brněnská šestnáctka.

Jak se v kině Art rozvíjely aktivity pro děti a mládež?

První nápad vzešel ze záměru představovat dětem jiné animované filmy, než na jaké jsou zvyklé vzhledem k dominanci současné hollywoodské produkce. Když se totiž setkají se staršími snímky, třeba s animací Jiřího Trnky, nejsou na tak odlišný filmový jazyk vůbec připraveny. Na rozdíl od dospělého publika je ale můžete vychovávat, formovat jejich divácké zkušenosti. Kino Art je hodně propojené s brněnskou uměleckou scénou, zejména se studenty FAVU. Začali jsme pořádat animační workshopy, původně napojené na Brněnskou šestnáctku. Na podzim 2014 se osamostatnily díky příchodu dvou diplomantek, které se na toto téma zaměřily. Vznikl tak cyklus Animování v Artu, který se koná dvakrát týdně, ve čtvrtek a v neděli. U této volnočasové aktivity se návštěvníci tak nějak přirozeně rozdělili. Ve čtvrtek chodí hodně mladí, dospělí lidé a v neděli více rodiče s malými dětmi. Ukázalo se, že korigovat nějak věkové omezení je zbytečné. Jedna šestiletá holčička dokázala udělat skvělou stop-motion objektovku. Sama si vybrala zvuky, udělala storyboard a fungovalo to výborně. Takže se dopředu vůbec nedá říct, kdo v jakém věku co zvládne. Připravujeme tyhle programy pro veřejnost a vedle toho samozřejmě workshopy i projekce pro školy. Ty se snažíme doplnit alespoň úvodem, abychom vybraný snímek vhodně tematizovali a uvedli do relevantních souvislostí. Myslím, že tomu školy dosud nevěnovaly moc pozornosti. Je potřeba s nimi v tomto směru více a lépe komunikovat a situaci změnit.

Jak probíhá lekce Animování v Artu?

Jeden workshop trvá zhruba tři hodiny. Na začátku každé edice věnované jednotlivým animačním technikám proběhne projekce. Příklady filmů nebo třeba videoklipů pomohou doplnit historické souvislosti. Potom si s návštěvníky povídáme o tom, co viděli. Filmová dramaturgie je výsledkem společného vyjednávání, ale animační část je už čistě v režii lektorky. Její dílna je zařazena na závěr. První setkání je vždycky rozjezdové. Ukáže základní techniky a možnosti. Takže výstupem jsou skici, nebo v případě pravidelného docházení  krátký film. Jedno setkání je taky věnováno postprodukci, zejména práci se zvukem. Návštěvníci můžou chodit na celý cyklus, ale i jen na jednotlivé workshopy. Pokud chodí průběžně, seznámí se se všemi technikami a mohou si vytvořit propracovanější film. Ten výukový model se navíc stále proměňuje, takže se budeme postupně pouštět i do náročnějších projektů, například do ploškové animace.

Vychází k workshopům i nějaké tištěné materiály?

Postupně vydáváme pracovní sešity. Ty se vztahují k jednotlivým animačním technikám a zároveň některým souvisejícím momentům z dějin kinematografie. Děti se tak dozví o praktických i technických souvislostech daného tématu. Sešity vycházejí kontinuálně, navazují na sebe. Cílem je vytvářet postupně takovou encyklopedii důležitých pojmů.

Měli jste od začátku podporu města?

Ne, my jsme právě začali tak punkově sami. Ale jako městem financované kino si můžeme dovolit dělat projekty, které nemají velký komerční potenciál. Zároveň je kulturní a vzdělávací přínos důležitý a Art by si ho měl zachovat. Takže jsme to nejprve rozjeli sami a až potom jsme hledali institucionální spoluúčast. Díky městské podpoře jsme třeba loni v říjnu mohli otevřít animační místnost s kapacitou třicet lidí. To je speciální prostor vyhrazený animaci, který je dobře technicky vybavený a můžeme jej využívat bez ohledu na právě probíhající projekce, takže celou dobu neblokujeme kinosál. Projekce tedy proběhne v malém sále a skupina se pak přesune do animační místnosti.

Jaké jsou plány do budoucna?

Směřujeme k něčemu, co pracovně nazýváme Centrum filmové výchovy, v rámci kterého chceme nabízet veřejnosti i školám nejen workshopy animace, ale i projekce. Ty jsou důležitou součástí výchovného cíle, protože chceme klást důraz na kino a prezentaci filmu. Animace v této souvislosti dobře funguje, protože předchází vzniku filmu a všechny jeho principy pomáhá vysvětlit. Navázali jsme kontakt s různými institucemi a naše vazby chceme rozšiřovat. Důležitá jsou pro nás spojení s vizuálními umělci, kteří hodně pracují s filmem a animacemi. Plánujeme i workshopy nebo semináře zaměřené na mládež a dospělé. Ty by měly být propojené s přehlídkami animovaného filmu nebo právě konkrétními umělci.

Marie Barešová